|
INFORMAČNÍ PORTÁL – STAVEBNÍ VÝROBKY TRVANLIVOST A ŽIVOTNOST STAVEBNÍCH VÝROBKŮ (Aktualizováno – listopad 2025) Hledisko životnosti je zakotveno
již v preambuli k základním požadavkům na stavby (příloha I
k CPD i CPR-2011), které musí být při běžné údržbě plněny po dobu
ekonomicky přiměřené životnosti (working life) staveb. Od toho se odvíjejí
požadavky na trvanlivost a životnost stavebních výrobků. Vlastnost životnost a trvanlivost je podrobněji specifikována v Pokynu F. Tento pokyn
se rámcově zabývá trvanlivostí a životností stavebních výrobků ve vazbě na
trvanlivost a životnost staveb. Uvádí faktory, které trvanlivost ovlivňují,
způsoby jejího posuzování a úpravy v technických specifikacích. V
mandátech pro vypracování harmonizovaných evropských norem nebo pro
vypracování řídících pokynů pro evropská technická schválení se požaduje, aby
norma nebo řídící pokyn zahrnovaly, pokud to bude reálné, stanovení
trvanlivosti i vhodné metody pro její hodnocení při příslušných zatíženích
(např. koroze, chemikálie, povětrnost, mráz/tání, teplo, vysoká teplota, UV
záření, vlhkost atd.). Životnost
(stavby) – doba, během níž budou ukazatele charakteristik stavby udrženy
na úrovni slučitelné s plněním základních požadavků. Ekonomicky
přiměřená životnost (stavby) předpokládá, že se berou v úvahu
všechna příslušná hlediska, jako jsou: náklady na projekt, stavbu a užívání;
náklady vznikající z provozních překážek; rizika a následky poruchy stavby
během její životnosti a náklady na pojištění k pokrytí těchto
rizik; plánovaná částečná obnova; náklady na kontrolní prohlídky, údržbu a
opravy; provozní a správní náklady; odstranění; hlediska ochrany životního prostředí. Životnost
(výrobku) – doba, během níž budou ukazatele charakteristik výrobku udrženy
na úrovni, která umožní, aby správně navržená a provedená stavba plnila
základní požadavky (tzn. základní charakteristiky výrobku splní nebo překročí
minimálně přijatelné hodnoty, aniž by se tím vyvolaly větší náklady na opravu
nebo výměnu). Životnost výrobku závisí na jeho vlastní trvanlivosti a běžné
údržbě. Musí se činit jasný rozdíl mezi předpokládanou ekonomicky přijatelnou
životností výrobku (zvanou také: návrhová životnost), která je základem pro
posouzení trvanlivosti v technických specifikacích, a skutečnou životností
výrobku ve stavbě. Ta závisí na mnoha faktorech, které jsou mimo kontrolu
výrobce, jako je návrh, místo použití (expozice), osazení, použití a údržba.
Předpokládaná životnost pak nemůže být pokládána za záruku danou výrobcem. U
předpokládané životnosti výrobku se má brát v úvahu předpokládaná životnost
stavby, snadná oprava nebo výměna výrobku a náklady na to, dále požadavky na údržbu
a podmínky expozice. Trvanlivost
výrobku – schopnost výrobku udržet požadované ukazatele svých
charakteristik po dobu, kdy je vystaven předvídaným zatížením. Při běžné
údržbě musí výrobek umožňovat, aby správně navržená a provedená stavba plnila
základní požadavky po ekonomicky přiměřenou dobu (životnost výrobku).
Trvanlivost tedy závisí na určeném použití výrobku a jeho provozních
podmínkách. Posouzení trvanlivosti se může vztahovat na výrobek jako celek
nebo na jeho funkční charakteristiky, pokud hrají významnou úlohu při plnění
základních požadavků. V obou případech je základním předpokladem to, že
ukazatele charakteristik výrobku budou po celou dobu jeho životnosti udrženy
na přijatelné úrovni ve vztahu k počátečním ukazatelům jeho charakteristik. V harmonizovaných evropských
normách se trvanlivost uvádí v příloze ZA a má normativní charakter. Obecné principy lze nalézt v ČSN ISO 13823:2014
Obecné zásady
navrhování konstrukcí s ohledem na trvanlivost byly zpracovány Poklady pro plánování životnosti
lze nalézt v normách ISO 15686
(část 1 až 10) viz ISO/TC 59
SC 14, které byly nyní
zavedeny do ČSN:
|