|
INFORMAČNÍ
PORTÁL - STAVEBNÍ VÝROBKY (aktualizováno – září 2025) TRVANLIVOST
A ŽIVOTNOST STAVEBNÍCH VÝROBKŮ Hledisko
životnosti je zakotveno již v preambuli k základním požadavkům na
stavby (příloha I k CPD i CPR-2011), které musí být při běžné údržbě
plněny po dobu ekonomicky přiměřené životnosti (working life) staveb. Od toho
se odvíjejí požadavky na trvanlivost a životnost stavebních výrobků. Vlastnost životnost a trvanlivost je podrobněji
specifikována v Pokynu F. Tento pokyn
se rámcově zabývá trvanlivostí a životností stavebních výrobků ve vazbě na
trvanlivost a životnost staveb. Uvádí faktory, které trvanlivost ovlivňují,
způsoby jejího posuzování a úpravy v technických specifikacích. V
mandátech pro vypracování harmonizovaných evropských norem nebo pro
vypracování řídících pokynů pro evropská technická schválení se požaduje, aby
norma nebo řídící pokyn zahrnovaly, pokud to bude reálné, stanovení
trvanlivosti i vhodné metody pro její hodnocení při příslušných zatíženích
(např. koroze, chemikálie, povětrnost, mráz/tání, teplo, vysoká teplota, UV
záření, vlhkost atd.). Životnost (stavby) – doba, během
níž budou ukazatele charakteristik stavby udrženy na úrovni slučitelné s
plněním základních požadavků. Ekonomicky přiměřená životnost (stavby) předpokládá,
že se berou v úvahu všechna příslušná hlediska, jako jsou: náklady na
projekt, stavbu a užívání; náklady vznikající z provozních překážek; rizika a
následky poruchy stavby během její životnosti a náklady na pojištění
k pokrytí těchto rizik; plánovaná částečná obnova; náklady na kontrolní
prohlídky, údržbu a opravy; provozní a správní náklady; odstranění; hlediska
ochrany životního prostředí. Životnost (výrobku) – doba, během
níž budou ukazatele charakteristik výrobku udrženy na úrovni, která umožní,
aby správně navržená a provedená stavba plnila základní požadavky (tzn.
základní charakteristiky výrobku splní nebo překročí minimálně přijatelné
hodnoty, aniž by se tím vyvolaly větší náklady na opravu nebo výměnu).
Životnost výrobku závisí na jeho vlastní trvanlivosti a běžné údržbě. Musí se
činit jasný rozdíl mezi předpokládanou ekonomicky přijatelnou životností
výrobku (zvanou také: návrhová životnost), která je základem pro posouzení
trvanlivosti v technických specifikacích, a skutečnou životností výrobku ve
stavbě. Ta závisí na mnoha faktorech, které jsou mimo kontrolu výrobce, jako
je návrh, místo použití (expozice), osazení, použití a údržba. Předpokládaná
životnost pak nemůže být pokládána za záruku danou výrobcem. U předpokládané
životnosti výrobku se má brát v úvahu předpokládaná životnost stavby, snadná
oprava nebo výměna výrobku a náklady na to, dále požadavky na údržbu a
podmínky expozice. Trvanlivost výrobku – schopnost
výrobku udržet požadované ukazatele svých charakteristik po dobu, kdy je
vystaven předvídaným zatížením. Při běžné údržbě musí výrobek umožňovat, aby
správně navržená a provedená stavba plnila základní požadavky po ekonomicky
přiměřenou dobu (životnost výrobku). Trvanlivost tedy závisí na určeném
použití výrobku a jeho provozních podmínkách. Posouzení trvanlivosti se může
vztahovat na výrobek jako celek nebo na jeho funkční charakteristiky, pokud
hrají významnou úlohu při plnění základních požadavků. V obou případech je
základním předpokladem to, že ukazatele charakteristik výrobku budou po celou
dobu jeho životnosti udrženy na přijatelné úrovni ve vztahu k počátečním
ukazatelům jeho charakteristik. V harmonizovaných
evropských normách se trvanlivost uvádí v příloze ZA a má normativní
charakter. Obecné principy
lze nalézt v ČSN ISO 13823:2014 Obecné zásady navrhování konstrukcí
s ohledem na trvanlivost byly zpracovány Poklady pro plánování
životnosti lze nalézt v normách ISO
15686 (část 1 až 10) viz ISO/TC 59 SC 14,,
které byly nyní zavedeny do ČSN:
|