|
INFORMAČNÍ PORTÁL TECHNICKÉ POŽADAVKY NA STAVEBNÍ VÝROBKY PODLE (aktualizováno - květen 2012) 1.1 Nový legislativní rámec
(NLF - New Legislation Framework) 1.2 Databáze informačního
systému technických předpisů TRIS 1.3 Systém SOLVIT - řešení
problémů s nesprávnou aplikací práva ES 1.4 Obecná bezpečnost a ochrana
spotřebitele 1.5 Systém RAPEX – systém pro
rychlou výměnu informací o nebezpečných výrobcích 1.6 Obecné předpisy pro uvádění
výrobků na trh v ČR 1.1 Nový legislativní rámec (NLF - New Legislation Framework)Základem fungujícího vnitřního trhu EU a tím i volného pohybu
zboží je odstranění technických překážek obchodu. Každý stát má velké
množství požadavků na výrobky, jejichž cílem je např. bezpečnost osob,
ochrana spotřebitele nebo životního prostředí. Kromě toho jsou u dovážených
a vyvážených výrobků, ale také u výrobků distribuovaných v rámci
EU, kladeny nejrůznější požadavky např. na rozměry, složení, značení apod. Za
těmito překážkami stojí většinou soukromé společnosti ve snaze o získání
dominantního postavení na trhu EU nebo jednotlivé členské státy při pokusech
o regulaci trhu či o ochranu vlastních výrobců. Tyto překážky se
řeší v EU dvěma způsoby: harmonizací právních předpisů členských
států EU, nebo pokud společný
harmonizační předpis neexistuje, vzájemným
uznáváním. Již v r. 1985 vznikl tzv. „nový přístup k technické
harmonizaci a normalizaci“ na
základě usnesení Rady č. 85/C 136/01. Základní podstatou nového přístupu
je vymezení úlohy směrnic ES zahrnujících základní výrobkové sektory. Ty se
omezují na požadavky na výrobky pouze z hlediska bezpečnosti, ochrany
zdraví, majetku a životního prostředí. Na tomto principu se začaly
zpracovávat tzv. „směrnice nového přístupu“.
Směrnice nového přístupu zahrnující základní výrobkové sektory musí
být plně zavedeny do národních právních předpisů a jsou závaznými dokumenty. Na "nový přístup"
navázal tzv. "globální přístup k
posuzování shody" (COM (1989) 209 final – SYN 208), který stanovil
obecné principy a postupy (usnesení Rady č. 90/C/10/1
ze dne 21. prosince 1989). Globální přístup se zabývá obecnými principy
zkoušení a certifikace, zejména pak prvky, které zajišťují důvěryhodnost
systému a jsou předpokladem pro uznávání certifikátů mezi členskými státy
(tj. akreditace zkušebních a certifikačních orgánů a certifikace systémů
jakosti u výrobce). Rozhodnutím Rady (dnes již neplatná rozhodnutí č.
90/683/EHS a č. 93/465/EHS) byl přijat systém tzv. modulů, které lze použít k
posouzení shody a také řeší pravidla pro připojování a používání označení shody CE. Pro zavádění směrnic založených na novém a globálním přístupu byla
vydána Příručka pro zavádění směrnic
založených na novém přístupu a globálním
přístupu (Blue Guide) (česky), která je také zveřejněna
na (připravuje se její revize): http://ec.europa.eu/enterprise/policies/single-market-goods/documents/blue-guide/index_en.htm Přehled předpisů a technických norem založených na základě nového a globálního principu lze nalézt na Informačním portálu ÚNMZ - Předpisy a normy. Mezi tyto směrnice patří i směrnice Rady 89/106/EHS o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se stavebních výrobků. a) ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU a RADY č.
768/2008/ES
ze dne
9. července 2008 o společném rámci pro uvádění výrobků na trh a
o zrušení rozhodnutí Rady 93/465/EHS Stanoví společné zásady a referenční ustanovení, jejichž cílem je poskytnout souvislý základ pro revizi nebo přepracování právních předpisů týkajících se vnitřního trhu. Rozhodnutí je závazné především pro legislativní orgány Evropského společenství. Stanoví základní rámec, v jehož mezích by měly být tvořeny budoucí komunitární právní předpisy v harmonizované sféře. Ostatních subjektů se pak dotýká především jako referenční materiál k již vydaným harmonizovaným komunitárním předpisům v oblasti uvádění výrobků na vnitřní trh Evropského společenství. Toto rozhodnutí stanovuje harmonizované
definice, společné povinnosti hospodářských subjektů, kritéria pro výběr
subjektů posuzování shody, kritéria pro národní oznamující orgány, jednotné oznamující
postupy a pravidla pro postupy posuzování shody (moduly). Zavádí
přísnější a komplexnější dozor Společenství nad uváděním výrobků na trh.
Uvádí jednotnou definici označení CE
a pravidla odpovědnosti pro ty, kdo výrobky tímto označením opatřují. Zavádí
řádný postup informování a dozoru nad trhem rozšířením systému směrnice
o obecné bezpečnosti výrobků prosazováním harmonizačních právních
předpisů EU spolu s ochrannými doložkami těchto právních předpisů.
Odlišuje dovozce a distributora v dodavatelském řetězci vzhledem
k tomu, že dovozce uvádí výrobky na trh EU z třetích zemí. Tzn.
hlavní zodpovědnost za soulad výrobku s platnými předpisy nesou
v případě výrobků vyrobených v EU jejich výrobci
a v případě výrobků vyrobených mimo EU jejich dovozci. Posuzování
shody zůstává povinností pouze výrobce, protože ten zná podrobně projekční
a výrobní proces. Na dovozce se vztahuje ustanovení, že musí zajistit,
aby dovážené výrobky ze třetích zemí byly v souladu s příslušnými
požadavky a aby označení výrobků a dokumentace vypracovaná výrobci
byla k dispozici ke kontrole ze strany orgánů dozoru. Distributor dává
na trh výrobek poté, co ho na trh uvedl výrobce nebo dovozce. K tomuto
rozhodnutí byly v říjnu 2011 zveřejněny názvy a odkazy na harmonizované
normy (viz OJ EU 2011/C 292/02). Na
základě principů uvedených v Rozhodnutí EP a Rady 768/2008/ES bylo
zpracováno vedle nové směrnice na hračky také nové nařízení pro stavební
výrobky (viz CPR). Pro přizpůsobení dalších vybraných devíti směrnic
nového přístupu (MID, NAWI, EMC, LVD, ATEX, JTN, výtahy, pyrotechnické
výrobky, výbušniny pro civilní použití) je používána metoda recast
(přepracování), která zahrnuje pouze implementaci ustanovení NLF a Lisabonské
smlouvy a neobsahuje žádné věcné změny (rozsahu působnosti nebo postupů
posuzování shody). Přizpůsobení těchto
desíti směrnic probíhá najednou, v jednom balíčku, tento proces se také
nazývá „omnibus“. EK předložila
tento balíček s návrhy nových směrnic a bylo vydáno Sdělení
Komise EP a Radě pro
uvedení deseti směrnic do souladu s Rozhodnutím
EP a Rady 768/2008/ES. parlamentu a Rady č. 768/2008/ES, schválení nových směrnic je odhadováno na rok 2012. ČR s přístupem EK souhlasí. b) NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU a RADY (ES)
č. 765/2008 ze dne
9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor
nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje
nařízení (EHS) č. 339/93 Toto nařízení vešlo v platnost dvacet dnů
po zveřejnění v OJEU. Jeho použitelnost je od 1. ledna 2010, tj. ode
dne, kdy se zrušuje nařízení Rady (EHS) č. 339/93. (pozn.:
nařízení jsou přímo aplikovatelná v členských státech, tzn. stávají se
přímo součástí jejich právního řádu). Nařízení č. č. 765/2008 stanoví: §
pravidla pro akreditaci; §
pravidla pro dozor nad trhem; §
pravidla pro kontroly výrobků ze třetích zemí; §
pravidla pro označování CE. Záměrem tohoto nařízení je přímo jednotně
organizovat akreditaci na vnitrostátní a evropské úrovni bez ohledu na
různé oblasti činnosti, v nichž se akreditace používá, odstranit
překážky volného pohybu zboží, které představují rozdílné národní normy pro
udílení akreditace orgánům posuzujícím shodu zboží a vykonávajícím dozor
nad trhem. Dalším cílem je zajistit, aby byly vnitrostátní orgány dozoru
vybaveny rovnocennými prostředky zásahu a nezbytnou pravomocí zasahovat
na trhu tak, aby mohly omezit nebo stáhnout z trhu výrobky, které nejsou
v souladu s právními předpisy Společenství nebo jsou nebezpečné,
dále zajistit spolupráci mezi vnitřními orgány a celními orgány, které
kontrolují výrobky vstupující na trh z třetích zemí, spolu se stanovením
rámce pro výměnu informací mezi vnitrostátními orgány a spolupráci mezi
nimi v případě výrobků přítomných na trzích více než jednoho členského
státu. V neposlední řadě je třeba posílit dozor nad trhem
v harmonizované oblasti (výrobky s CE), např. pomocí lepšího
systému akreditace subjektů posuzování shody. Akreditace je ponechána ve
vnitrostátní kompetenci, přičemž národní akreditační orgány musí působit jako
veřejné orgány a ve veřejném zájmu. Působnost akreditace má být co
nejširší, aby nedošlo k vytvoření několika souběžných systémů. Také
rámec pro dozor nad trhem by měl být co nejširší a má se zaměřit se na
dozor nad trhem s takovými výrobky, které představují vážné riziko,
uplatňovat systém Společenství pro rychlou výměnu informací a zabránit
propuštění nebezpečných nebo neshodných výrobků do volného oběhu. Správně
používané označení CE je pro orgány pro dozor nad trhem velmi užitečným nástrojem
pro účinný výkon jejich činností. K tomuto nařízení byly v říjnu
2011 zveřejněny názvy a odkazy na harmonizované normy (viz OJ EU 2011/C 292/02). c) NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU
a RADY (ES) č. 764/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se
stanoví postupy týkající se uplatňování některých vnitrostátních technických
pravidel u výrobků uvedených v souladu s právními předpisy na trh
v jiném členském státě a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 3052/95/ES Toto nařízení vstoupilo v platnost
dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie, jeho
použitelnost je od 13. května 2009. Účelem tohoto nařízení je
efektivnější uplatňování principu vzájemného uznávání, který tvoří druhý pilíř volného pohybu zboží na
unijním trhu. Nařízením se omezuje uplatňování vnitrostátních předpisů odporujících
zásadě vzájemného uznávání, zvyšuje se právní jistota a informovanost
v oblasti pravidel, která mohou členské státy při zákazu vstupu určitých
výrobků na jejich trh uplatnit. Pokud se neaplikuje princip vzájemného
uznávání, jde o omezení volného pohybu konkrétního výrobku
a národní orgán takové omezení musí písemně odůvodnit. Členský stát je
povinen zdůvodnit obchodní překážku pro dovoz výrobků z jiných členských
států (bezpečnost, ochrana zdraví a životního prostředí, technické požadavky).
Hospodářské subjekty mají právo vznést námitky, které musí národní orgán vzít
v úvahu ještě před vydáním konečného rozhodnutí, a poté mají
zaručeno právo na soudní přezkum takového rozhodnutí. Nařízení znamená
zlepšení výměny příslušných informací mezi jednotlivými členskými státy
a zabezpečení přístupu zejména malým a středním podnikům
k informacím o uvedených vnitrostátních technických pravidlech. Za
tímto účelem jsou vytvářena v každém členském státě tzv. Product Contact Points - kontaktní
místa pro výrobky), která
jsou vzájemně propojena, a na která se mohou podnikatelé obracet
s žádostmi o informace o platných technických předpisech
v jednotlivých členských státech. Povinnost zřídit PCPs (Product Contact Points) je uložena
všem členským státům. Jeho hlavním úkolem je poskytování informací
podnikatelům a správním orgánům jiných členských států. V české
republice je kontaktním místem Ministerstvo průmyslu a obchodu. Pro
podnikatele to tedy znamená možnost, jak bezplatně a do 15 pracovních dnů
získat informace o technických pravidlech pro konkrétní výrobek na daném
území a o případných požadavcích na předchozí schválení uplatňování
pravidel pro volný pohyb zboží v rámci EU, dále o obecných opravných
prostředcích v případě sporu mezi příslušným orgánem a hospodářským subjektem,
včetně informací o mimosoudním systému řešení sporů při nesprávné aplikaci
práva ES. Základním východiskem principu vzájemného
uznávání je následující myšlenka: je-li zboží dobré pro spotřebitele jednoho
členského státu (tj. odpovídá místním požadavkům), je dobré i pro
spotřebitele z ostatních členských států a musí v nich být
proto umožněn pohyb tohoto zboží. Jinými slovy členské státy uznávají, že i
když jsou výrobky vyrobené v souladu s jinými předpisy, normami
nebo postupy, než jsou jejich vlastní, a pokud v zásadě zaručují
srovnatelnou míru bezpečnosti, nemohou jim pak odepřít přístup na svůj trh.
Vedle členských států EU se princip vzájemného uznávání aplikuje i na další
členské státy Evropského hospodářského prostoru, tj. kromě členských států EU
ještě státy ESVO (Norsko, Lichtenštejnsko a Island) a dále Turecko.
Z právního hlediska vychází princip vzájemného uznávání přímo ze Smlouvy
o ES (z článků 28-30) a jeho aplikace má přednost před národním
právem nebo administrativní praxí orgánů státní správy, které by s ním
byly v rozporu. Důležité informace a
principy vzájemného uznávání zveřejňuje Evropská komise na svých webových
stránkách http://ec.europa.eu/enterprise/regulation/goods/mutrec_en.htm K dispozici je zde (neúplný) seznam
neharmonizovaných výrobků a produktů, na které se toto nařízení vztahuje. Na
vytváření seznamu se stále pracuje. Např. část XIII se vztahuje k některým stavebním výrobkům. Pro stavební výrobky z neharmonizované
oblasti je zpracován na Ministerstvu průmyslu a obchodu, v rámci kontaktního místa pro výrobky, jednotný pokyn. U stavebních výrobků je třeba rozlišovat výše uvedený princip volného
pohybu zboží a vzájemného uznávání výrobků od požadavků na zabudování
stavebních výrobků do staveb, kdy podléhají v jednotlivých členských
státech stále národním předpisům a zatím se harmonizace v této
oblasti nepokládá za reálnou. Využitelný je i nadále dokument 2003/C 265/02
„Interpretační sdělení Komise o usnadnění přístupu výrobků na trhy
ostatních členských států: uplatnění vzájemného uznávání v praxi“.
Pokud členský stát určení uplatní toto právo, může použít praktické nástroje
navržené v tomto sdělení k přezkoumání rovnocennosti úrovně
ochrany. Tyto nástroje stanoví podmínky pro správné uplatnění toho práva
v rovnováze se základním právem volného pohybu výrobků. 1.2 Databáze informačního
systému technických předpisů TRIS
Aby
nedocházelo k vytváření technických překážek obchodu na vnitřním trhu
EU, vytvořila Evropská komise informační systém o technických předpisech
členských států, které se týkají výrobků (průmyslových i zemědělských,
ochrany životního prostředí atd.), a o pravidlech pro služby informační
společnosti. Směrnice 98/34/ES
ukládá členským státům EU povinnost oznámit návrhy technických předpisů
a norem ještě před jejich schválením. Následuje tříměsíční odkladná
lhůta, během níž se mohou Evropská komise a ostatní členské státy
k návrhu vyjádřit. Členský stát nesmí schválit návrh technického předpisu
před uplynutím této lhůty. Tato oznámení jsou zveřejňována v řadě C
Úředního věstníku Evropské unie (OJEU) pod titulem „Informační postup –
technické předpisy“. Databáze informačního systému technických předpisů
TRIS (Technical regulation information system) obsahuje všechny
oznámené návrhy včetně překladů do všech jazyků a je přístupná
veřejnosti. Systém TRIS rovněž nabízí možnost bezplatného automatického
zasílání návrhů technických předpisů elektronickou poštou. Více informací je
uvedeno na stránkách Evropské komise: http://ec.europa.eu/enterprise/tris/public_info/index_en.htm V každém členském státě existuje jedno kontaktní
místo pro směrnici 98/34/ES, které zajišťuje plnění povinností
vyplývajících z této směrnice. Každý
členský stát může zaslat připomínky k návrhu technického předpisu jiného
členského státu. Kontaktní místo pro směrnici 98/34/ES v České republice
je ÚNMZ: http://www.unmz.cz/urad/kontaktni-misto-98-34-r112 V následujícím souboru byly pro lepší orientaci a rychlejší přehled zpracovány vybrané dokumenty z databáze TRIS pro stavební výrobky, které mohou být nejen vodítkem při uvádění stavebních výrobků na trh jiného členského státu, ale také inspirací při tvorbě technických předpisů. 1.3 Systém SOLVIT - řešení problémů
s nesprávnou aplikací práva ES
Při problémech na vnitřním trhu EU, které vznikly nesprávnou aplikací práva ES orgánem jiného členského státu se lze obrátit na systém SOLVIT, který tvoří síť tzv. „SOLVIT center“ spojených navzájem pomocí speciální internetové databáze. V každém členském státě EU a rovněž v Norsku, Lichtenštejnsku a na Islandu existuje jedno takové centrum. Tato centra vznikla na základě doporučení Komise 2001/893/ES ze dne 21. prosince 2001, týkajícího se principů použití „SOLVIT“ pro řešení problémů na vnitřním trhu EU. Jedná se o nástroj, který nabízí občanům a podnikatelům z členských států alternativu ke zdlouhavému a mnohdy nákladnému soudnímu řízení anebo ke stížnosti u Evropské komise. Internetové stránky Evropské komise týkající se SOLVITu lze nalézt na
adrese: http://ec.europa.eu/solvit/site/index_cs.htm SOLVIT centrum pro ČR
bylo zřízeno při MPO v Odboru vnitřního trhu a služeb EU: http://www.mpo.cz/cz/eu-a-vnitrni-trh/solvit/ Kontakty na národní SOLVIT centra, včetně možnosti stáhnout formuláře stížností, lze nalézt zde: http://ec.europa.eu/solvit/site/centres/addresses/index.htm#czechrep 1.4 Obecná bezpečnost a ochrana spotřebitele
Všechny výrobky uváděné na trh,
včetně stavebních výrobků, musí být bezpečné, tzn. nesmí ohrozit zdraví
a bezpečnost osob ani životní prostředí a musí plnit požadavky obecných
právních předpisů. Základním dokumentem týkajícím se bezpečnosti výrobků je směrnice Evropského parlamentu
a Rady 2001/95/ES (konsolidované
znění) o obecné bezpečnosti (GPSD – General Product Safety Directive).
Jedná se o doplňující právní úpravu k výrobkovým směrnicím. Podle
ustanovení této směrnice mají také výrobci a distributoři
nepotravinářských výrobků povinnost stanoveným postupem oznámit neprodleně
příslušným národním orgánům, když zjistí, že uvedli na trh výrobek, který je
pro zákazníky nebezpečný (viz kapitolu 1.1.5 – systém RAPEX). Užitečným dokumentem pro oblast stavebních výrobků je „Guidance Document on the Relationship Between the General Product Safety Directive (GPSD) and Certain Sector Directives with Provisions on Product Safety“ (Příručka týkající se vztahu mezi směrnicí o obecné bezpečnosti výrobků (GPSD) a některými sektorovými směrnicemi s ustanoveními o bezpečnosti výrobků (viz část 1 a příloha 1 a dále část 2), přičemž v část 2 je rozebrán také vztah mezi GPSD a CPD). Zásady odpovědnosti za škodu
způsobenou vadou výrobku jsou uvedeny ve směrnici Rady 85/374/EHS (ve
znění směrnice 1999/34/ES). Stále větší význam mají návody pro zacházení s výrobky. Důležitým dokumentem v této oblasti je usnesení Rady 98/C 411/01, o návodech pro zacházení s technickými spotřebními výrobky. Zpracování návodů je též věnován ISO/IEC Pokyn 37 „Návody pro používání spotřebních výrobků“. Přehled nejdůležitějších dokumentů
na ochranu spotřebitele, které jsou v působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu
lze nalézt na: http://www.mpo.cz/cz/ochrana-spotrebitele Dne 25. října 2011 byla zveřejněna v OJEU řadě L směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU
o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice
Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a
směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES. tato nová směrnice vstupuje
v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v OJEU. Členské státy do 13.
prosince 2013 přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro
dosažení souladu s touto směrnicí. Směrnice je nyní založena na bázi
maximální harmonizace (jednotná pravidla pro celou EU) s několika významnými
výjimkami, které zachovávají vysokou míru ochrany spotřebitelů v zemích, kde
by se tato ochrana zavedením společných pravidel snížila. Nová pravidla tak
posílí práva spotřebitelů, zejména pokud jde o právo na informace či
odstoupení od smlouvy. Stejně tak směrnice výrazně zjednoduší podmínky pro
přeshraniční nakupování na internetu (další podrobnosti viz zde). 1.5 Systém RAPEX – systém pro rychlou výměnu
informací o nebezpečných výrobcích
RAPEX je rychlý výstražný informační systém o nebezpečných spotřebitelských výrobcích nepotravinářského charakteru. Slouží k oznamování přímého i nepřímého rizika ohrožení zdraví nebo bezpečnosti spotřebitelů, kteří by se s nebezpečnými výrobky dostali do styku. Cílem RAPEXu je zajistit rychlou výměnu informací mezi členskými státy a Komisí o opatřeních, která členské státy přijaly, aby zabránily, omezily nebo podmínily uvádění na trh nebo používání výrobků, jež mohou představovat výše uvedená rizika. Součástí oznamování do systému RAPEX jsou vedle donucovacích opatření uložených příslušnými dozorovými orgány také dobrovolná opatření výrobců a distributorů. RAPEX je týdně aktualizovanou databází těchto oznámení, která mají původ jednak od výrobců nebo distributorů, kteří zjistili, že uvedli na trh nebezpečné výrobky a oznamují dobrovolně tuto skutečnost příslušnému národnímu orgánu, anebo se jedná o případy nebezpečných výrobků zjištěných národními orgány dozoru nad trhem. Adresa, na které jsou každý týden anglicky zveřejňována oficiální sdělení Evropské komise zahrnující týdenní přehled hlášení přijatých v rámci systému RAPEX, je na www: http://ec.europa.eu/consumers/dyna/rapex/rapex_archives_en.cfm Systém RAPEX vychází z rozhodnutí Komise 2004/418/ES, kterým se stanoví obecné zásady pro řízení systému Společenství pro rychlou výměnu informací (RAPEX) a pro oznámení předkládaná v souladu s článkem 11 směrnice 2001/95/ES. Pokyny pro systém RAPEX byly nyní nově a velmi dobře a přehledně zpracovány v rozhodnutí Komise č. 2010/15/ES, kterým se stanoví pokyny pro řízení systému Společenství pro rychlou výměnu informací „RAPEX“ zřízeného podle článku 12 a pro postup oznamování stanovený podle článku 11 směrnice 2001/95/ES (ruší 2004/905/ES). Jsou zde definovány nezbytné podmínky pro postup oznámení výrobcem nebo distributorem, dále vysvětlen pojem nebezpečný výrobek a další podrobnosti o požadovaných údajích, uveden jednotný formulář oznámení, na kterém má být oznámení uplatněno. Kontaktním místem pro Českou republiku je Ministerstvo průmyslu a obchodu. Co se týká stavebních
výrobků, tvoří pouze malé procento všech oznamovaných nebezpečných výrobků a
nejčastěji jde o hlásiče kouře (nejvyšší procento dosáhly hračky a
výrobky pro děti, elektrické výrobky, motorová vozidla, oděvy a kosmetika).
Nejvíce oznámených výrobků bylo původem z Číny a tvořilo 59 %. 1.6 Obecné předpisy pro uvádění výrobků na trh v ČR
Všechny výrobky (včetně
stavebních) musí být bezpečné a výrobce je odpovědný za škodu způsobenou
vadou výrobků. Základním předpisem v ČR je zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a zákon
č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou
výrobku (ve znění pozdějších předpisů). Na základě zákona
č. 102/2001 Sb. bylo vydáno NV 396/2004 Sb. o postupech, obsahu a formě informace
o výskytu nebezpečných nepotravinářských výrobků. Dozor nad trhem v ČR dále
doplňuje zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (ve
znění pozdějších předpisů)
nyní se připravuje jeho novela viz také důvodová
zpráva) a zákon č. 64/1986 Sb.,
o České obchodní inspekci (ve znění pozdějších předpisů),. U výrobků, které představují ve smyslu §12 odst. 1 zákona
č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění
některých zákonů (ve znění zákona č. 71/2000 Sb., zákona č.
102/2001 Sb., zákona č. 205/2002 Sb., zákona č. 226/2003 Sb.,
zákona č. 277/2003 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č.
229/2006 Sb., zákona č. 481/2008 Sb., zákona č. 155/2010 Sb.490/2009 Sb. a zákona č. 34/2011 Sb.)
zvýšenou míru ohrožení oprávněného zájmu, a u kterých musí být
posouzena shoda (tzv. stanovené výrobky), mezi něž náleží také stavební
výrobky, musí výrobce nebo dovozce prokázat, že tyto výrobky splňují
požadavky příslušných předpisů. V současné době je
zákon 22/1997 Sb. v revizi v souvislosti
s přijetím nařízení EP a Rady 305/2011 (CPR) (viz návrh zákona, důvodová zpráva, a rozdílová tabulka). Od 1.1.2010 vešel v platnost závazný
předpis Evropského společenství nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008
ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor
nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení
(EHS) č. 339/93 (viz podrobně 1.1), na jehož text se lze nyní bezprostředně
odvolávat a zároveň je možné se přímo na jeho základě domáhat plnění
práv a povinností v něm stanovených. I když se toto nařízení
netransponuje přímo do právního řádu ČR, musí se jím všechny subjekty, jak
veřejné, tak soukromé sféry řídit. Tento předpis má nadřazené postavení a
tudíž přednost před ustanoveními vnitrostátních právních řádů. Na základě
tohoto předpisu byl proto novelizován zákonem č. 22/1997 Sb.,
dále zákon 102/2001 Sb. i
zákon 64/1989 Sb. Byl proto k
vydán zákon 490/2009 Sb. tak, aby se odstranila případná
ustanovení, která jsou v rozporu s tímto nařízením. Změny těchto
předpisů byly provedeny jen v těch ustanoveních, která jsou zcela
nezbytná pro zajištění řádné adaptace uvedeného nařízení. Jedná se především
o návrhy, které doplňují a zpřesňují kompetence kontrolních orgánů a procesní
stránku pro jejich rozhodování a ukládání případných opatření. Dále se pak
jedná o návrhy, které souvisí s vytvořením právního rámce pro systém
výměny informací o výrobcích představujících vážné riziko a zapojením se do
tohoto systému Evropské unie. V souladu s nařízením jsou upravena
ustanovení zákona č 22/1997 Sb., o
technických požadavcích na výrobky týkající se akreditace, a to jak
z pohledu pověření akreditačního orgánu, tak i z pohledu vymezení některých
činností, postupů, zejména ve vztahu k vydávání osvědčení o akreditaci,
kontrole akreditovaných subjektů, řešení stížností apod. Stanovené výrobky mohou výrobci nebo
dovozci uvést na trh nebo, stanoví-li tak nařízení vlády, mohou být tyto
výrobky uvedeny do provozu, jen splňují-li technické požadavky
a je-li posouzena shoda s postupem stanoveným podle příslušných nařízení
vlády, přičemž musí nebo mohou být označeny v rozsahu podmínek
stanovených těmito nařízeními vlády, a pokud tak stanoví nařízení vlády,
musí k nim být vydáno ES prohlášení o shodě, popřípadě jiný
dokument. NV 291/2000 Sb., kterým se stanoví
grafická podoba označení CE bylo zákonem 490/2009 Sb. zrušeno. Tato grafická podoba je nyní stanovena
přímo v příloze II k nařízení EP a Rady (ES) č. 765/2008. Pravidla pro připojení označení CE, která je
třeba používat v harmonizačních právních předpisech Společenství
stanovících používání tohoto označení, jsou stanovena rozhodnutí EP a Rady
č. 768/2008/ES. Označení
CE vyjadřuje na stanoveném výrobku, že výrobek splňuje technické
požadavky stanovené ve všech nařízeních vlády, která se na něj vztahují
a která toto označení stanovují nebo umožňují, a že byl při
posouzení jeho shody dodržen stanovený postup (u stavebních výrobků se jedná
o NV 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky
na stavební výrobky označované CE (ve znění pozdějších předpisů). Označení českou značkou shody CCZ
podle NV 179/1997 Sb., kterým se stanoví grafická podoba české
značky shody, její provedení a umístění na výrobku (ve znění NV 585/2002 Sb.) lze
stále použít, pokud se na výrobek nevztahují harmonizované technické
specifikace za podmínek stanovených příslušným nařízením vlády (avšak např. NV 163/2002 Sb.,
kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky,
podmínky pro udělení značky CCZ neuvádí). Pokud je stanovený výrobek opatřen označením CE, nesmí být označen
CCZ. Výrobce nebo dovozce musí uchovávat příslušné doklady
o posouzení shody a poskytnout je orgánům dozoru po dobu 10 let od
ukončení výroby, dovozu nebo uvádění na trh, pokud není stanoveno
v nařízení vlády jinak. Posouzení shody, vydání prohlášení o shodě, označování výrobku označením shody a uchovávání dokladů o posouzení shody nemusejí provádět dovozci u těch výrobků, u kterých bylo provedeno posouzení shody podle příslušných technických předpisů v členském státě výrobce a které jsou opatřeny označením CE. Vydáním prohlášení o shodě se žádný dotčený subjekt nezbavuje odpovědnosti za vady výrobků ani za škody jimi způsobené. § 13b zákona č. 22/1997 Sb., kterým
je zavedena tzv. doložka vzájemného uznávání u výrobků, na které se
nevztahují harmonizované technické specifikace, se mj. týká i NV 163/2002 Sb.,
na základě tohoto ustanovení se posuzování v ČR neprovádí u výrobků
uvedených legálně na trh v některém členském státě Evropské unie nebo
Evropského hospodářského prostoru za podmínky, že technické předpisy,
technické normy, pravidla správné praxe nebo postupy použité v daném
státě EU zaručují míru ochrany oprávněného zájmu odpovídající míře této
ochrany v České republice. |
