PRO STUDENTY STŘEDNÍCH ODBORNÝCH ŠKOL

VÝUKA O STÁTNÍM ZKUŠEBNICTVÍ V SEKTORU STAVEBNÍCH VÝROBKŮ

(aktualizováno - červen 2013)

Úvod

1. Zkušebnictví a státní zkušebnictví 2

2. Autorizované osoby, oznámené subjekty. 2

3. Technické normy. 2

4. Označení CE.. 2

5. Stanovené výrobky. 2

6. Stavební výrobky s označením CE.. 2

7. Vybrané stavební výrobky bez označení CE (nařízení vlády 163/2002 Sb.) 2

8. Posuzování dalších výrobků. 2

9. Povinnosti výrobců a dalších subjektů a jejich kontrola ze strany orgánů dozoru nad trhem 2

10.•Dobrovolné zkoušení nad rámec povinnosti – pro lepší uplatnění na trhu. 2

11.• Praktické příklady a ukázky z praxe podle specializace střední odborné školy. 2

Úvod

Tato elektronická publikace má za úkol seznámit studenty se základními principy fungování státního zkušebnictví, povinnostmi subjektů při uvádění výrobků na trh Evropské unie a kontrolními mechanismy trhu. Přestože je zde nejvíce rozebírána problematika stavebních výrobků, vzhledem k jejich specifičnosti a odlišnosti této problematiky v ostatních sektorech, lze tuto příručku využít pro studenty středních škol napříč všemi obory, jelikož jsou zde shrnuty jak obecné principy uvádění výrobků na trh, tak citovány harmonizované i neharmonizované evropské i české právní předpisy vztahující se ke všem stanoveným výrobkům v rámci zákona 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. Pro další podrobnosti v těchto oborech jsou pak uvedeny odkazy na příslušné webové stránky Evropské unie. Plná znění citovaných právních předpisů (českých i evropských) a další užitečné odkazy je možno přímo z této příručky otevírat z veřejně dostupných webových stránek. Je třeba upozornit, že tyto citované právní dokumenty jsou platné k datu vzniku této příručky a podléhají změnám a revizím. Proto je doporučeno průběžné ověřování platnosti českých předpisů, např. na veřejně přístupném portálu www.gov.cz, v případě evropských předpisů na www.eurlex.eu. Přehledy harmonizovaných a určených norem, které jsou uvedeny u příslušných předpisů v tabulce 1 a 2, jsou aktualizovány automaticky. Vzhledem k tomu, že problematika stavebních výrobků je velmi rozsáhlá a na stránkách Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen ÚNMZ) je velmi podrobně zpracována na Informačním portálu ÚNMZ – Stavební výrobky, jsou zde uvedeny hypertextové odkazy na příslušné kapitoly, které lze využívat v případě potřeby proniknout hlouběji do této oblasti.

1. Zkušebnictví a státní zkušebnictví

Zkušebnictví obecně zahrnuje soubor činností a služeb, kam patří vedle státního zkušebnictví také dobrovolná certifikace, metrologické služby, zpracování znaleckých posudků, spolupráce s kontrolními orgány, činnost v technickém rozvoji, aplikovaný výzkum, atd.

Státní zkušebnictví je pak soubor těch činností, které jsou uskutečňovány osobami pověřenými Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jde o autorizované osoby nebo oznámené subjekty (podrobně viz kapitola 2), které provádějí u tzv. stanovených výrobků posouzení jejich shody v souladu s odpovídajícími právními předpisy. U stavebních výrobků s označením CE jde o posouzení a ověření stálosti jejich vlastností podle přímo použitelného předpisu: nařízení EP a Rady (EU) č. 305/2011 (CPR). Přehled všech stanovených výrobků je uveden v kapitole 5 této příručky.

Vstupem České republiky do Evropské unie (EU) se českým výrobcům otevřel společný trh. Základem fungujícího vnitřního trhu EU, a tím i volného pohybu zboží, je odstranění technických překážek obchodu. Tyto překážky řeší EU dvěma způsoby: harmonizací právních předpisů členských států EU nebo principem vzájemného uznávání výsledků zkoušek prováděných v jiném členském státě.

Základním principem harmonizace právních předpisů je vymezení úlohy směrnic Evropského společenství. Ty se totiž od r. 1985, kdy vznikl tzv. „nový přístup k technické harmonizaci a normám“, začaly omezovat na požadavky na výrobky pouze z hlediska jejich bezpečnosti, ochrany zdraví a ochrany majetku osob a ochrany životního prostředí (tj. oprávněného zájmu). Na tomto principu se začaly zpracovávat tzv. směrnice nového přístupu. Směrnice nového přístupu (nebo také harmonizační předpisy, předpisy z oblasti harmonizované sféry), které zahrnují základní výrobkové sektory, však obsahují jen základní požadavky, podstatné pro zajištění bezpečnosti výrobků, ochranu zdraví, ochranu majetku a životního prostředí. Podrobné technické specifikace těchto požadavků jsou pak obsaženy v harmonizovaných evropských normách. Obecně platí, že pokud jsou plněny požadavky harmonizovaných norem, jsou tím zároveň splněny i požadavky směrnic nového přístupu (harmonizačních předpisů).

Poznámka: Nový přístup k technické harmonizaci není uplatňován obecně, stále je zachováván i starý, sektorový přístup k technické harmonizaci u některých vybraných druhů výrobků, zejména u potravin, léčiv a dalších výrobků, které mohou ve zvýšené míře ohrozit zdraví a bezpečnost (např. motorová vozidla, apod.).

Postupně byly do těchto směrnic nového přístupu doplněny další principy zkoušení a certifikace, zejména pak prvky, které zajišťují důvěryhodnost systému a jsou předpokladem pro uznávání certifikátů mezi členskými státy (tj. vznik autorizovaných a oznámených subjektů, viz podrobně kapitola 3) a byl přijat systém postupů posuzování, které lze použít k posouzení shody výrobků a také pravidla pro připojování a používání označení shody CE (viz podrobně kapitola 4).

Společná pravidla pro harmonizovanou oblast volného pohybu výrobků (nový horizontální rámec) v rámci EU nyní tvoří tři významné horizontální dokumenty:

a) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008/ES týkající se společného rámce pro uvádění výrobků na trh. Toto rozhodnutí stanovuje jednotné definice, povinnosti hospodářských subjektů a pravidla pro postupy posuzování shody. Zavádí přísnější a komplexnější dozor Společenství nad uváděním výrobků na trh. Uvádí jednotnou definici označení CE a pravidla odpovědnosti pro ty, kdo výrobky tímto označením opatřují. Zavádí řádný postup informování a dozoru nad trhem.

b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh - Toto nařízení, které je přímo aplikovatelné v členských státech, stanoví pravidla pro akreditaci, pravidla pro dozor nad trhem a pravidla pro kontrolu výrobků a označování CE.

c) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 764/2008, kterým se stanoví postupy týkající se uplatňování některých vnitrostátních technických pravidel u výrobků uvedených v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě - Tímto nařízením, které je také přímo použitelné v členských státech, se aplikuje princip vzájemného uznávání výsledků zkoušek provedených v jiném členském státě EU. Posouzení shody, vydání prohlášení o shodě, označování výrobku označením shody a uchovávání dokladů o posouzení shody nemusejí provádět distributoři u těch výrobků, u kterých bylo provedeno posouzení shody podle příslušných technických předpisů v jiném členském státě výrobce nebo které jsou opatřeny označením CE. V rámci obchodní činnosti na území členských států EU je totiž třeba rozlišovat distribuci zboží a jeho dovoz. O dovoz se jedná, pokud je výrobek ze zemí mimo EU uváděn na jednotný trh EU. V případě pohybu zboží mezi členskými státy EU se jedná o distribuci.

Povinností všech členských zemí EU je dodržovat všechna pravidla, která na jednotném evropském trhu platí. Jde především o pravidla pro ochranu oprávněného zájmu, tedy ochranu trhu a uživatelů před výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo životní prostředí. Předmětem státního zkušebnictví je tedy oblast výrobků, které mohou ohrozit oprávněný zájem (tj. negativně ovlivnit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo životní prostředí). Základním právním předpisem je v této oblasti v České republice zákon č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky. Tento zákon upravuje technické požadavky na výrobky, které sou předmětem oprávněného zájmu tzv. stanovené výrobky, dále práva a povinnosti osob které uvádějí nebo distribuují stanovené výrobky, požadavky na akreditaci a autorizaci subjektů pro posuzování shody stanovených výrobků a požadavky na orgán provádějící akreditaci a autorizaci subjektů v oblasti stanovených výrobků. V České republice je autorizujícím orgánem ÚNMZ.

Směrnice nového přístupu se do právního řádu v ČR zavádějí formou nařízení vlády k zákonu č. 22/1997 Sb. (viz podrobně kapitola 5). Někdy je však třeba v českém právním prostředí používat přímo předpis EU, jako je tomu v případě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 (CPR) týkající se stavebních výrobků označovaných CE (viz podrobně kapitola 6).

Výrobce je povinen uvádět na trh EU pouze bezpečné výrobky. Bezpečnost stanovených výrobků lze prokázat tak, že splní technické požadavky dané příslušným právním předpisem a bude u nich posouzena shoda v souladu s postupem stanoveným v tomto předpisu a vydáno prohlášení o shodě. U stavebních výrobků se provádí (na rozdíl od ostatních stanovených výrobků) posouzení a ověření stálosti vlastností vzhledem k základním požadavkům pro stavby a vydává se prohlášení o vlastnostech.

Je však třeba doplnit, že všechny výrobky, nejen výrobky stanovené podle zákona 22/1997 Sb., musí být bezpečné a výrobce je odpovědný za škodu způsobenou vadou výrobků. Základním předpisem v ČR je zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, a zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku. Dozor nad trhem v ČR dále doplňuje zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci (podrobně viz kapitola 9).

V případě nestanovených výrobků lze tyto výrobky uvádět na trh bez prohlášení o shodě (prohlášení o vlastnostech), ale výrobek musí být přesto bezpečný a také podléhá dozoru nad trhem. Výrobce je odpovědný za škodu způsobenou vadou výrobků, tzn. nesmí ohrozit zdraví a bezpečnost osob ani životní prostředí a musí plnit požadavky zákona č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků. Pokud však pro výrobek platí jiný předpis, postupuje se podle něj. Jestliže pro výrobek jiný předpis neplatí, postupuje se podle tohoto zákona.

Aby se předešlo zbytečnému opakovanému posuzování shody a provádění stejných zkoušek v různých členských státech EU, byl zaveden princip vzájemného uznávání (ochranná doložka), který je popsán v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 764/2008 a v § 13b zákona 22/1997 Sb. U výrobků, které byly vyrobeny anebo uvedeny na trh v některém členském státě Evropské unie podle příslušných norem a předpisů, nemusí být znovu provedeno posouzení shody, pokud tyto technické předpisy a technické normy zaručují míru ochrany oprávněného zájmu odpovídající míře této ochrany v České republice.

2. Autorizované osoby, oznámené subjekty

Před tím, než výrobce začne zkoušet výrobek, je třeba, aby si podle příslušného nařízení vlády (popř. podle přímo použitelného evropského předpisu) určil systém (modul), který se na výrobek vztahuje, a podle něj zjistil, zda může výrobek posoudit sám nebo zda je pro posouzení zapotřebí účasti třetí strany, tj. autorizované osoby nebo oznámeného subjektu nebo eventuelně, v případě stavebních výrobků, subjektu pro technické posuzování.

Při zapojení třetí strany do procesu posouzení shody je velmi důležité, aby si stát zachoval vliv na prokazování bezpečnosti výrobků, jelikož jedině tímto způsobem se mohou solidní podnikatelé bránit nekalé konkurenci (vydávání falešných certifikátů, připojování falešných značek CE, nepravdivé deklarace atd.). Role státu při ochraně zdravého podnikatelského prostředí je nenahraditelná a nezávislé státní zkušebnictví je jedním z jeho účinných nástrojů. Nezávislost státních zkušeben je proto kontrolována státními orgány.

Státní zkušebny, které provádějí uvedené činnosti, musí být akreditovány a autorizovány příslušnými státními orgány a oznámeny (notifikovány) Evropské komisi a ostatním členským státům EU – odtud jejich označení též jako „autorizované osoby“ a „oznámené subjekty“.

Akreditace je osvědčení vnitrostátním akreditačním orgánem (v ČR je to Český institut pro akreditaci - ČIA), že subjekt splňuje požadavky pro provádění konkrétních činností třetí strany v oblasti posuzování shody, které stanoví harmonizované normy, popřípadě jiné dokumenty. Podrobnosti jsou uvedeny v § 14 až § 16 zákona č. 22/1997 Sb. a v článku 3 až 14 nařízení EP a Rady (EU) č. 305/2011 (CPR).

Autorizace je pověření právnické osoby k činnostem při posuzování shody výrobků stanovené příslušným nařízením vlády k zákonu č. 22/1997 Sb., viz § 11. Tuto autorizaci pro danou činnost uděluje ve vymezeném rozsahu ÚNMZ rozhodnutím na základě žádosti, která musí být doložena doklady o akreditaci a doklady o splnění podmínek autorizace stanovených tímto zákonem a příslušnými nařízeními vlády. Rozsah pověření (autorizace) je věcně vymezen příslušným nařízením vlády, pro které byla autorizace udělena, výrobkovými oblastmi, případně postupy posuzování shody.

Autorizovaná osoba je právnická osoba pověřená ÚNMZ k činnostem při posuzování shody výrobků v rámci zákona 22/1997 Sb. a zajišťuje tyto činnosti v rozsahu vymezeném v rozhodnutí o autorizaci. Autorizované osoby působí např. při posuzování shody u vybraných stavebních výrobků podle nařízení vlády č. 163/2002 Sb. (viz podrobně kapitola 7). Seznam autorizovaných osob včetně rozsahu jejich činnosti lze nalézt v Databázi autorizovaných osob ÚNMZ.

Oznámené subjekty (notified bodies) jsou subjekty, které v řízení vedeném ÚNMZ prokázaly, že splňují požadavky, aby mohly vykonávat činnosti při posuzování shody podle zákona č. 22/1997 Sb. a navazujících nařízení vlády. Výjimkou je nařízení EP a Rady (EU) č. 305/2011 (CPR) o stavebních výrobcích, kdy nejde o činnosti související s posuzováním shody, ale s posuzováním a ověřováním stálosti vlastností (viz podrobně kapitola 6) ve vztahu k základním charakteristikám pro stavby, kdy oznámené subjekty musí splnit požadavky příslušných článků tohoto nařízení CPR. V rámci CPR působí vedle oznámených subjektů i tzv. subjekty pro technické posuzování (TAB). Informace o všech oznámených subjektech jsou uváděny v databázi Evropské komise NANDO.

3. Technické normy a dokumenty

S technickými normami se v dnešní době setkáváme na každém kroku, ať už je to ve výrobě, kdy například určitá část výrobního procesu daného produktu podléhá úpravě určité technické normy, nebo jsou to technické normy, které se vztahují na provádění staveb, stavební výrobky, automobily, elektrické spotřebiče, hračky, zdravotnické prostředky, potraviny, služby a mnoho dalších oblastí.

Na evropské úrovni vznikají evropské normy nesoucí označení EN, vytvářené Evropským výborem pro normalizaci. Na mezinárodní úrovni vznikají normy nesoucí označení ISO, vytvářené Mezinárodní organizací pro normalizaci, případně normy nesoucí označení IEC, vytvářené Mezinárodní komisí pro elektrotechniku. V České republice definuje českou technickou normu (ČSN) zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky.

České technické normy: Jsou to dokumenty schválené pověřenou právnickou osobou pro opakované nebo stálé použití; poskytují pravidla, směrnice, pokyny nebo charakteristiky činností nebo jejich výsledků, které zajišťují, aby materiály, výrobky, postupy a služby vyhovovaly danému účelu a jsou založeny na souhlasu všech zúčastněných stran. ČSN jsou vytvářeny podle zákona č. 22/10907 Sb. o technických požadavcích na výrobky, jejich vydání i rušení je oznamováno ve Věstníku ÚNMZ. Tvorbou a vydáváním Českých technických norem je pověřen konkrétně Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ). V praxi nejčastěji vznikají české technické normy tak, že dochází k převzetí určité evropské nebo mezinárodní normy. Taková norma pak nese označení ČSN EN (například ČSN EN 1304: Pálené střešní tašky a tvarovky - Definice a specifikace výrobku), případně ČSN ISO (například ČSN ISO 10005: Systémy managementu kvality - Směrnice pro plány kvality), anebo rovněž ČSN EN ISO (například ČSN EN ISO 9001: Systémy managementu kvality - Požadavky).

Závaznost ČSN: České technické normy nejsou obecně závazné. I když je používání ČSN dobrovolné, existuje celá řada případů, kdy je dodržení požadavků konkrétních českých technických norem vyžadováno zákonem nebo jiným právním předpisem, kde se stanoví, že je nutno dodržovat české technické normy. V těchto případech již lze o určité závaznosti těchto norem hovořit. V některých případech však vzniká povinnost dodržovat české technické normy na základě právního předpisu, který např. stanoví, že v určitém případě musí být postupováno v souladu s určenou technickou normou. V tomto přepise je pak uveden odkaz na českou technickou normu a daný subjekt je povinen takovou normu dodržovat.

Přestože harmonizované normy nejsou povinné, splnění požadavku v harmonizované normě se považuje za splnění požadavků daného předpisu (nařízení vlády). V takových případech je shoda výrobku, postupu nebo parametrů s technickou normou možným a nejjednodušším způsobem splnění požadavku takového právního předpisu. Tento požadavek však může být splněn i jiným způsobem. Dodržení ČSN v tomto případě není povinné, nicméně postup ve shodě s konkrétní ČSN usnadní prokázání splnění požadavku konkrétního právního předpisu.

Dalším příkladem je splnění požadavků např. k vyhlášce č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, kde je definována tzv. normová hodnota. Normovou hodnotou je konkrétní technický požadavek, zejména limitní hodnota, návrhová metoda, národně stanovené parametry, technické vlastnosti stavebních konstrukcí a technických zařízení, obsažená v příslušné české technické normě, jejíž dodržení se považuje za splnění požadavku konkrétního ustanovení vyhlášky č. 268/2009 Sb. Prokázání splnění tohoto požadavku právního předpisu (tj. dodržení normové hodnoty) je v případě použití postupu podle ČSN výrazně snazší.

ČSN jsou také vhodným nástrojem při uzavírání smluv. Pokud je uveden odkaz na technickou normu ve smlouvě, norma se stává závaznou. Lze pak stanovit podle normy např. způsob provedení výrobku, jeho technické parametry atd. Využití technických norem k tomuto účelu je výhodné jelikož chrání obě smluvní strany (například dodavatel i odběratel určitého produktu) a každému podnikateli, působícímu v určitém oboru, se jistě vyplatí sledovat vývoj norem.

Harmonizované normy: Ke směrnicím nového přístupu a také k nařízení EP a Rady (EU) č. 305/2011 (CPR) jsou zpracovávány harmonizované normy, ve kterých jsou požadavky těchto předpisů podrobně rozpracovány. Harmonizovaná evropská norma je norma, která byla buďto vytvořena evropskými normalizačními organizacemi na základě požadavku Evropské komise (tento požadavek je označován jako "mandát") nebo následně vybrána z již existujících evropských norem a uznána jako norma podporující základní požadavky směrnice EU. Evropské harmonizované normy jsou oznamovány Úředním věstníkem Evropské unie ve vztahu k jedné či více evropským směrnicím nového přístupu nebo k CPR. Harmonizované normy jsou opatřeny přílohou ZA, která uvádí odkazy na ustanovení normy odpovídající požadavkům evropského předpisu. Popřípadě je zařazena příloha ZB obsahující vztah příslušné evropské normy k jiným směrnicím. I když tyto přílohy nejsou normativní, ale pouze informativní, z hlediska plnění požadavků směrnice jsou závazné, zejména pokud jde o připojení označení CE k výrobku. V řadě případů je přímo uvedeno, ke kterým ustanovením směrnice se vztahují konkrétní články normy, neboť ne vždy je k podpoře základních požadavků směrnice určena celá norma (harmonizované evropské normy často obsahují i další požadavky, jako např. požadavky na kvalitu, užitné vlastnosti, metody zkoušení, terminologii apod., které se přímo nevztahují k zajištění základních požadavků příslušné směrnice).

Česká technická norma se stává harmonizovanou českou technickou normou, přejímá-li plně evropskou normu nebo harmonizační dokument, které uznaly orgány Evropského společenství jako harmonizovanou evropskou normu. Harmonizované české technické normy jsou oznamovány ve Věstníku ÚNMZ ve vztahu k jednomu či více nařízením vlády, kterými byly příslušné evropské směrnice převzaty do právního řádu ČR nebo k nařízení CPR. Evropské harmonizované normy jsou nezávazné, avšak splnění požadavků harmonizované evropské normy vytváří předpoklad shody s podstatnými požadavky směrnice, se kterou je norma harmonizována. Rovněž je možné požadavek právního předpisu splnit i jiným způsobem, který je však obvykle pro výrobce mnohem složitější.

Ve smyslu nařízení EP a Rady (EU) č. 305/2011 (CPR), viz čl. 17 a 18, harmonizovaná norma stanoví metody a kritéria pro posuzování a ověřování stálosti vlastností stavebních výrobků ve vztahu k jejich základním charakteristikám. Pokud harmonizovaná norma pro příslušný výrobek existuje, je použita pro vypracování prohlášení o vlastnostech a stanoví, které základní charakteristiky musí být v tomto prohlášení obsaženy.

Přechodné období (období souběžné platnosti) u harmonizované normy: Jde o souběžnou platnost národních a evropských norem, popřípadě souběžnou platnost dřívějších a nových verzí harmonizovaných norem. Jedná se o časově omezené období začínající datem účinnosti harmonizované evropské normy (platnost normy jako harmonizované) a končící datem, kdy je třeba ukončit platnost všech konfliktních technických předpisů. Tzn. při prvním zveřejnění harmonizované normy v Úředním věstníku EU se jedná o období, kdy lze vedle sebe používat národní technické specifikace i harmonizovanou normu. Po tomto datu lze používat pouze harmonizovanou normu. Nahrazuje-li se norma, která byla již dříve zveřejněna jako harmonizovaná, novou revizí, znamená to, že lze pro účely připojení označení CE po dobu souběžné platnosti používat obě verze normy, starou i novou. Po skončení období souběžné platnosti lze používat pouze normu novou.

Evropský dokument pro posuzování je vedle harmonizované normy harmonizovanou technickou specifikací ve smyslu nařízení EP a Rady (EU) č. 305/2011 (CPR) a vypracovává se na žádost výrobce pro účely vydávání evropských technických posouzení.

Určené normy: Pro specifikaci technických požadavků na výrobky, vyplývajících z nařízení vlády nebo jiného příslušného technického předpisu, mohou příslušná ministerstva a jiné ústřední správní úřady, jejichž působnosti se příslušná oblast týká, určit české technické normy, další technické normy nebo technické dokumenty mezinárodních, popřípadě zahraničních organizací, nebo jiné technické dokumenty, obsahující podrobnější technické požadavky (určené normy). ÚNMZ podle § 4a zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, v platném znění oznamuje ve Věstníku ÚNMZ harmonizované české technické normy a určené normy, jejich změny nebo zrušení. Současně uvádí technický předpis, k němuž se tyto normy vztahují. V oblasti stavebních výrobků jde například o určené normy k nařízení vlády č. 163/2002 Sb. týkající se vybraných stavebních výrobků (viz podrobně kapitola 7).

Eurokódy: Jsou to jednotné evropské normativní dokumenty pro navrhování pozemních a inženýrských staveb, které zahrnují všechny základní stavební materiály a sjednocují metodiku navrhování ve společných oblastech různých typů stavebních konstrukcí. Bylo zpracováno celkem devět souborů Eurokódů s označením EN 1991 až EN 1999, z nichž každý sestává z několika částí (norem). Tyto Eurokódy byly převzaty do soustavy ČSN. Další podrobnosti viz také Informační portál ÚNMZ - Eurokódy.

Přístup k normám ČSN: V současné době je pro uživatele nejvýhodnější přístup k normám prostřednictvím služby ČSN online, poskytované ÚNMZ. Tato služba poskytuje objednateli internetový přístup ke všem platným, případně i neplatným českým technickým normám. Přístup je možné zvolit buď jen pro čtení, nebo s možností tisku. Cena za poskytnutí přístupu je velmi příznivá a je stanovena na jeden rok a smlouvu je možné uzavřít pro jednoho uživatele nebo pro firmy s více uživateli.

4. Označení CE

Označení CE se připojuje k výrobkům ze sektorů uvedených v konkrétních směrnicích nového přístupu nebo v nařízení EP a Rady (EU) č. 305/2011 (CPR) pro stavební výrobky. Označení CE potvrzuje shodu výrobku s požadavky těchto předpisů EU. Tímto způsobem označení umožňuje volný pohyb výrobků v rámci Evropského hospodářského prostoru (EHP). Označení CE tedy neznamená, že produkt byl vyroben v EU, ale stvrzuje pouze to, že u daného produktu byla před jeho uvedením na trh ověřena shoda s příslušnými právními požadavky a že je díky tomu možné jej uvádět na trh EU. Označením je zajištěno, že výrobce ověřil, že produkt splňuje všechny příslušné základní požadavky, které jsou stanoveny v platných směrnicích a pokud to směrnice stanoví, že byl rovněž přezkoušen nezávislým subjektem provádějícím posuzování shody. Opatřením výrobku označením CE přebírá výrobce plnou odpovědnost za to, že výrobek splňuje všechny požadavky platné v právním systému EU. Pro to, aby označení CE řádně fungovalo, je nutný systém složený z výrobců, dovozců, distributorů, oznámených subjektů a orgánů dozoru.

Označení CE připojuje výrobce sám nebo tak činí jeho zplnomocněný zástupce, a to vždy před uvedením výrobku na trh. Označení CE musí být umístěno viditelně a přístupně pro orgány dozoru nad trhem (v ČR je to Česká obchodní inspekce, viz kapitola 9). Označení CE se umisťuje na samotný výrobek, připojený štítek nebo obal. V rámci nového horizontálního legislativního rámce jsou podmínky pro připojení označení CE popsány v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008/ES a dále v příslušných směrnicích nového přístupu a na ně navazujících nařízení vlády a harmonizovaných normách. U stavebních výrobků jsou podmínky pro připojení označení CE uvedeny v nařízení EP a Rady č. 305/2011 (CPR) a navazujících harmonizovaných technických specifikacích.

V případě stavebních výrobků podle CPR (viz podrobně kapitola 6) má označení CE jiný význam, než označení CE pro výrobky, které jsou určeny přímému spotřebiteli (tj. posuzované podle směrnic nového přístupu a na ně navazujících nařízení vlády). Stavební výrobek totiž může plnit bezpečnostní ukazatele stavby teprve poté, co byl na základě svých deklarovaných vlastností správně vybrán a následně správně zabudován do stavby. Z toho důvodu je důležité určit zamýšlené použití výrobku. Připojením označení CE na výrobek dává výrobce na vědomí, že nese odpovědnost za shodu stavebního výrobku s vlastnostmi uvedenými v prohlášení o vlastnostech, a že výrobek byl podroben danému postupu posuzování a ověřování stálosti vlastností v souladu s příslušnými harmonizovanými technickými specifikacemi (tj. harmonizovanými normami nebo evropskými dokumenty pro posuzování - EAD). Označení CE připojí výrobce před uvedením výrobku na trh pouze k těm výrobkům, pro které vypracoval prohlášení o vlastnostech. Pokud nebylo vystaveno, nesmí se označení CE připojit. Členský stát na svém území nebo v rámci své pravomoci nezakáže ani nebrání dodávání na trh nebo používání stavebních výrobků, které nesou označení CE, pokud vlastnosti uvedené v prohlášení o vlastnostech odpovídají požadavkům pro toto použití v členském státě. Může k němu být připojen piktogram nebo jakákoliv jiná značka zejména označující zvláštní riziko nebo použití.

K označení CE se doplní dvě poslední číslice roku, v němž bylo označení poprvé připojeno, název a sídlo výrobce nebo identifikační značka umožňující snadnou a jednoznačnou identifikaci jména či firmy a adresy výrobce, jedinečný identifikační kód typu výrobku, referenční číslo prohlášení o vlastnostech a úrovně nebo třídy vlastností uvedených v prohlášení, odkaz na použitou harmonizovanou technickou specifikaci, případně identifikační číslo oznámeného subjektu a zamýšlené použití, jak je stanoveno v příslušné harmonizované technické specifikaci. Každá harmonizovaná norma obsahuje v informativní příloze ZA přehled údajů, které musí být uvedeny na označení CE:

CE označení shody sestávající z “CE“ označení

AnyCo Ltd, PO Box 21, B-1050, Brussels, Belgium

00001-CPR-2013/05/12

Jméno nebo identifikační značka a registrovaná adresa výrobce

Poslední dvojčíslí roku, ve kterém bylo označení poprvé připojeno

Referenční číslo prohlášen o vlastnostech (DoP)

EN 13162:2012

Výrobek A

pro tepelnou izolaci budov

Reakce na oheň – Eurotřída R_tF – A1

Deklarovaný tepelný odpor R_D2,5 m²•K/W

Deklarovaný součinitel tepelné vodivosti λ_D 0,040 W/m•K

Jmenovitá tloušťka d_N 100 mm

MW – EN 13162 – T6 – DS(T+) – CS(10)70 – TR15 –

PL(5)100 – MU1 – CP3 – AP0,35 – AW0,40

Nebezpečná látka X: Méně než 0,2 ppm**)

Číslo příslušné harmonizované evropské normy

Jedinečný identifikační kód typu výrobku

Notifikovaná osoba

Zamýšlené použití výrobku uvedené v příslušné evropské normě

Třídy nebo úrovně deklarovaných vlastností

Kód značení (podle kapitoly 6 této normy pro příslušné charakteristiky podle tabulky ZA.1)

Obrázek 1 – Příklad označení CE tepelně izolačního výrobku podle CPR

5. Stanovené výrobky

Výrobce je povinen uvádět na trh EU pouze bezpečné výrobky. Bezpečnost výrobku lze prokázat tak, že splní technické požadavky dané příslušným právním předpisem a bude u něj posouzena shoda v souladu s postupem stanoveným v tomto předpise. V rámci EU jsou těmito předpisy směrnice nového přístupu, které konkretizují požadavky na výrobky z hlediska ochrany zdraví, majetku a životního prostředí. Jelikož každá členská země musí tyto právní dokumenty EU zapracovat do svého právního řádu, zavádějí se směrnice nového přístupu do českého právního řádu formou nařízení vlády. Tato nařízení vlády jsou pak prováděcími předpisy k zákonu č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. Tento zákon definuje tzv. „stanovené výrobky“, což jsou ty výrobky, které představují zvýšenou míru ohrožení oprávněného zájmu. Výrobci (dovozci, distributoři a zplnomocnění zástupci) je mohou uvést na trh jen v případě, že prokážou, že splňují technické požadavky stanovené v příslušných nařízení vlády (viz tabulky níže). Mezi stanovené výrobky však patří také stavební výrobky s označením CE podle nařízení EP a Rady EU 305/2011 (CPR), viz podrobně kapitola 6, které se do českého právního řádu nezavádí formou nařízení vlády, ale požadavky na vlastnosti stavebních výrobků uváděných na trh EU se uplatňují přímo podle tohoto nařízení CPR. Pro transpozici CPR do českého právního řádu byla provedena novelizace zákona č. 22/1997 Sb. (viz zákon č. 100/2002 Sb.) z důvodu aplikace některých ustanovení nařízení CPR a odstranění těch ustanovení, která byla s CPR v rozporu.

Pokud vycházejí nařízení vlády ze směrnic nového přístupu nebo pokud jde o stavební výrobky s označením CE podle CPR, patří do harmonizované oblasti a nesou označení CE (viz tabulku 1).

Mezi stanovené výrobky podle zákona č. 22/1997 Sb. mj. také patří vybrané stavební výrobky podle nařízení vlády č. 163/2002 Sb., které jsou zahrnuty do neharmonizované oblasti (viz tabulku 2), tzn. které nevychází z žádné ze směrnic nového přístupu a výrobky podléhající těmto nařízením nejsou opatřeny označením CE. Výrobky z neharmonizované sféry, pokud to nařízení vlády předepisuje, lze označit českou značkou shody Ccz podle nařízení vlády č. 179/1997 Sb. (změna 585/2002 Sb.). U stavebních výrobků podle nařízení vlády č. 163/2002 Sb. se však toto označení nepoužívá.

U všech stanovených výrobků musí výrobce vydat prohlášení o shodě, kromě stavebních výrobků spadajících do oblasti CPR, kde se vydává prohlášení o vlastnostech (viz také kapitola 6).

Na jeden výrobek se může vztahovat i několik předpisů najednou. Podle požadavků uvedených v těchto prováděcích předpisech musí výrobce vydat příslušné dokumenty (prohlášení o shodě/v případě CPR prohlášení o vlastnostech) a výrobek opatřit označením CE, popřípadě jiným stanoveným označením (pokud to předpis předepisuje). Označení CE vyjadřuje, že výrobek splňuje technické požadavky stanovené v příslušném právním předpise a že byl dodržen stanovený postup.

V níže uvedené tabulce 1 a 2 je uveden přehled všech stanovených výrobků k zákonu 22/1997 Sb., odpovídajících předpisů ČR a ES, pokud existují, a přehledy harmonizovaných nebo určených norem. Kromě směrnice pro hračky (2009/48/ES) a nařízení EP a Rady (EU) č. 305/2011 (CPR) pro stavební výrobky s označením CE, nejsou směrnice nového přístupu uvedené v tabulce 1 založeny na principech nového horizontálního rámce. Podle principů uvedených v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008/ES se nyní připravuje v jednom balíčku revize dalších devíti vybraných směrnic nového přístupu tak, že budou zahrnovat pouze ustanovení nového horizontálního rámce a neměly by obsahovat žádné věcné změny. Schválení těchto 9 nových směrnic by mělo proběhnout do konce r. 2013.

Tabulka 1 – Harmonizovaná oblast (výrobky s označením CE)

výrobky (zkratka)	harmonizační předpis v ES/EU (platné znění)	předpis v ČR: nařízení vlády/zákon/přímo použitelný předpis ES (platné znění)	přehled harmonizovaných ČSN
Elektrická zařízení nízkého napětí (LVD)	směrnice 2006/95/ES	nařízení vlády č. 17/2003 Sb.	ČSN k NV 17/2003 Sb.
Jednoduché tlakové nádoby (SPVD)	směrnice 2009/105/ES	nařízení vlády č. 20/2003 Sb.	ČSN k NV 20/2003 Sb.
Hračky (TOYS)	směrnice 2009/48/ES	nařízení vlády č. 86/2011 Sb.	ČSN k NV 86/2011 Sb.
Stavební výrobky označované CE (CPR)	nařízení (ES) 305/2011	nařízení (ES) č. 305/2011 zákon č. 100/2013 Sb. (novela zákona 22/1997 Sb.)	ČSN k CPR0
Výrobky z hlediska jejich elektromagnetické kompatibility (EMC)	směrnice 2004/108/ES	nařízení vlády č. 616/2006 Sb.	ČSN k NV 616/2006 Sb.
Strojní zařízení (MD)	směrnice 2006/42/ES	nařízení vlády č. 176/2008 Sb.	ČSN k NV 176/2008 Sb.
Osobní ochranné prostředky (PPE)	směrnice 89/686/EHS“	nařízení vlády č. 21/2003 Sb.	ČSN k NV 21/2003 Sb.
Váhy s neautomatickou činností (NAWI)	směrnice 2009/23/ES	nařízení vlády č.326/2002 Sb.	ČSN k NV 326/2002 Sb.
Zdravotnické prostředky – aktivní implantabilní (AIMD)	směrnice 90/385/EHS	nařízení vlády č.154/2004 Sb.	ČSN k NV 154/2004 Sb.
Spotřebiče plynných paliv (GAD)	směrnice 2009/142/ES	nařízení vlády č. 22/2003 Sb.	ČSN k NV 22/2003 Sb.
Teplovodní kotle spalující kapalná nebo plynná paliva – účinnost (BED)	směrnice 92/42/EHS	nařízení vlády č. 25/2003 Sb.	není
Výbušniny pro civilní použití při jejich uvádění na trh (EXPL)	směrnice 93/15/EHS	nařízení vlády č. 358/2001 Sb.v	ČSN k NV 358/2001 Sb.
Zdravotnické prostředky (MDD)	směrnice 93/42/EHS	nařízení vlády č. 336/2004 Sb.	ČSN k NV 336/2004 Sb.
Zařízení a ochranné systémy určené pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu (ATEX)	směrnice 94/9/ES	nařízení vlády č. 23/2003 Sb.	ČSN k NV 23/2003 Sb.
Rekreační plavidla a jejich některé části (RCD)	směrnice 94/25/ES	nařízení vlády č. 174/2005 Sb.	ČSN k NV 174/2005 Sb.
Výtahy (LIFTS)	směrnice 95/16/ES“	nařízení vlády č. 27/2003 Sb.	ČSN k NV 27/2003 Sb.
Tlaková zařízení (PED)	směrnice 97/23/ES	nařízení vlády č. 26/2003 Sb.	ČSN k NV 26/2003 Sb.
Zdravotnické prostředky in vitro – diagnostické (IVDD)	směrnice 98/79/ES	nařízení vlády č. 453/2004 Sb.	ČSN k NV 453/2004 Sb.
Rádiová a telekomunikační koncová zařízení (RTTED)	směrnice 1999/5/ES	nařízení vlády č. 426/2000 Sb.	ČSN k NV 426/2000 Sb.
Zařízení pro dopravu osob (CAB)	směrnice 2000/9/ES/	nařízení vlády č. 70/2002 Sb.	ČSN k NV 70/2002 Sb.
Měřidla (MID)	směrnice 2004/22/ES	nařízení vlády č. 464/2005 Sb.	ČSN k NV 464/2005 Sb.
Evropský železniční systém (vysokorychlostní i konvebční)	směrnice 2008/57/ES	nařízení vlády č. 133/2005 Sb. vyhláška č. 352/2004 Sb.	ČSN k NV 133/2005 Sb.
Námořní vybavení	směrnice 96/98/ES	nařízení vlády č. 266/2009 Sb.	není
Tlaková zařízení – přepravitelná (TPED)	směrnice 2010/35/EU	nařízení vlády č. 208/2011 Sb.	není
Emise hluku (NOI)	směrnice 2000/14/ES	nařízení vlády č. 9/2002 Sb.	není
Chladicí zařízení	směrnice 96/57/ES (zrušena)	nařízení vlády č. 179/2001 Sb.	není
Aerosolové rozprašovače	směrnice 75/324/EHS	nařízení vlády č. 194/2001 Sb.	není
Omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízení	směrnice 2011/65/EU	nařízení vlády č. 481/2012 Sb.	není

Tabulka 2 – Neharmonizovaná oblast (výrobky bez označení CE)

výrobky	předpis v ČR - nařízení vlády (platné znění)	přehled určených norem
Vybrané stavební výrobky	nařízení vlády č. 163/2002 Sb.	ČSN k NV č. 163/2002 Sb.
Vybrané výrobky k posuzování shody	nařízení vlády č. 173/1997 Sb.	ČSN k NV č. 173/1997 Sb.

6. Stavební výrobky s označením CE

Dnem 1. července 2013 nabylo plné účinnosti nařízení EP a Rady (EU) č. 305/2011 (dále jen CPR), kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se ruší směrnice Rady 89/106/EHS. Vzhledem k tomu že dokument má charakter nařízení (ES), nezavádí se do českého právního řádu formou vnitrostátního předpisu. CPR je součástí našeho právního řádu a aplikuje se přímo. Pouze bylo naše právní prostředí k tomuto datu uvedeno do souladu s novým předpisem, tzn. zákon č. 22/1997 Sb. byl novelizován a bylo zrušeno nařízení vlády č. 190/2002 Sb.

Mezi hlavní zásady CPR patří:

1) Harmonizovanými technickými specifikacemi jsou harmonizované normy (hEN) a evropské dokumenty pro posuzování (European Assessment Document - EAD).

2) Výrobci nezajišťují shodu stavebních výrobků s harmonizovanou technickou specifikací, jako je to u směrnic nového přístupu, ale zajišťují shodu vlastností výrobku s informacemi uvedenými v prohlášení o vlastnostech (tj. o těch základních charakteristikách, které se vztahují k základním požadavkům na stavby). Nařízení CPR tak jednoznačně přesouvá odpovědnost za volbu správného výrobku na projektanty a zhotovitele staveb podle úrovně vlastností pro specifikovaná použití výrobku.

3) Povinnost připojit označení CE a prohlášení o vlastnostech má výrobce ke všem stavebním výrobkům, na které se vztahují harmonizované normy (hEN) nebo pro které bylo vydáno evropské technické posouzení (ETA). Tím lze zajistit spolehlivou užitečnou informaci o vlastnostech stavebních výrobků, které se vztahují k plnění základních požadavků na stavby.

4) V CPR je definováno 7 základních požadavků na stavby. Na rozdíl od předchozí právní úpravy, kde jich bylo uvedeno pouze 6, je nově definován základní požadavek č. 7 – Udržitelné využívání přírodních zdrojů.

5) V harmonizovaných normách (hEN), zpracovávaných nově podle CPR, i v prohlášení o vlastnostech se musí povinně uvádět zamýšlené použití. Dále je třeba stanovit, které základní charakteristiky musí být obsaženy v prohlášení o vlastnostech, uvádět metody a kritéria pro posuzování a ověřování stálosti vlastností stavebních výrobků ve vztahu k jejich základním charakteristikám, a požadavky na řízení výroby.

6) Evropské technické posouzení lze vydávat pouze na základě evropského dokumentu pro posuzování (EAD).

7) V CPR je popsáno 5 systémů posuzování a ověřování stálosti vlastností. Systémy 1+, 1, 2+, 3 a 4 jsou shodné s předchozí právní úpravou, pouze byl vypuštěn systém 2, který se nevyužíval. Vzhledem ke zvláštní povaze stavebních výrobků se tyto systémy liší, stejně jako to bylo již v předchozí právní úpravě, od postupů posuzování shody (modulů) uvedených v jiných směrnicích nového přístupu a v rozhodnutí č. 768/2008.

8) Zodpovědnost za výrobek mají vedle výrobce a zplnomocněného zástupce i další hospodářské subjekty – dovozci a distributoři. Ve vazbě na evropskou horizontální legislativu se přesněji upravují povinnosti výrobců a jejich zplnomocněných zástupců tak, že např. mají nově povinnost uvádět na výrobku své jméno, přikládat doklady o bezpečnosti výrobku, v případě pochyb o přesnosti údajů provádějí zkoušky. Dovozci a distributoři např. nesou odpovědnost i za dopravu a skladování výrobku.

9) Označení CE má význam odlišný od jeho významu v jiných směrnicích pro výrobky, jelikož potvrzuje, že informace připojené k výrobku byly získány ve shodě s požadavky CPR a proto musí být považovány za přesné a spolehlivé. Díky povinnému označení CE a připojení prohlášení o vlastnostech a také díky novým povinnostem dalších hospodářských subjektů (dovozců a distributorů) je lépe zajištěna sledovatelnost, což je důležité pro orgány dozoru nad trhem, jelikož minimalizuje možnost distribuce výrobků, k nimž není přiřazen žádný zodpovědný hospodářský subjekt.

10) Nově existují tzv. kontaktní místa pro výrobky

11) Byly zavedeny tzv. zjednodušené postupy pro snížení zátěže zejména malých podniků a mikropodniků a s tím spojené termíny příslušná technická dokumentace a specifická technická dokumentace.

12) Výrobce musí povinně vydat prohlášení o vlastnostech a označit výrobek označením CE v případě, že pro stavební výrobek existují harmonizované normy. Pokud pro stavební výrobek harmonizovaná norma neexistuje (ani se nepřipravuje) nebo pokud by se výrobek od ní podstatně odchyloval a výrobce by přesto chtěl opatřit výrobek označením CE, může požádat subjekt pro technické posuzování (TAB) o vydání evropského technického posouzení (ETA). Pokud výrobce nepožádá o vydání ETA, posuzuje výrobek podle nařízení vlády č.163/2002 Sb. a vydává prohlášení o shodě a nelze jej opatřit označením CE (viz kapitola 7).

V souladu se zamýšleným použitím výrobce přiřadí stavebnímu výrobku odpovídající systém posuzování a ověřování stálosti vlastností uvedený v harmonizované normě, tj. 1+, 1, 2+, 3 nebo 4 a vydá prohlášení o vlastnostech. Pokud je u příslušného systému požadována součinnost oznámeného subjektu, je třeba u něj zajistit příslušné podklady. Přehledy všech oznámených subjektů a subjektů pro technické posuzování lze nalézt v databázi NANDO. Přehledy českých subjektů jsou uvedeny zde:

Seznam oznámených subjektů a TABs v ČR.

Po ukončení celého procesu posuzování a ověřování stálosti vlastností podle harmonizované normy musí výrobce vždy opatřit výrobek označením CE.

Pokud výrobce žádá při neexistenci harmonizované normy o vydání ETA, je třeba zjistit, zda existuje evropský dokument pro posuzování (EAD) a požádat subjekt pro technické posuzování (TAB) o vydání evropského technického posouzení (ETA). Pokud EAD nebylo ještě zpracováno, lze požádat prostřednictvím oprávněného TAB Organizaci subjektů pro technické posuzování (EOTA) o jeho vypracování. Na základě EAD provede výrobce posouzení a ověření stálosti vlastností podle systému uvedeného v EAD. Pokud to příslušný systém vyžaduje, je třeba zajistit patřičné podklady od subjektu pro technické posuzování (TAB). Výrobce vydá prohlášení o vlastnostech a opatří výrobek označením CE. Bez existence EAD nelze podle CPR požádat o vydání evropského technického posouzení (ETA).

Výrobce musí vždy stanovit zamýšlené použití výrobku ve stavbě, odpovídající systém posuzování a ověřování stálosti vlastností, popř. musí zjistit, např. formou dotazu u kontaktního místa pro výrobky, zákonné požadavky členského státu, kam hodlá výrobek uvést na trh. Dále musí vypracovat technickou dokumentaci popisující všechny prvky použitého systému.

Další podrobné informace viz:

Terminologie a vysvětlivky pro uvádění stavebních výrobků na trh a

Informační portál ÚNMZ – Stavební výrobky

7. Vybrané stavební výrobky bez označení CE (podle nařízení vlády 163/2002 Sb.)

Podle nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky (ve znění 312/2002 Sb.), lze posuzovat ty stavební výrobky, pro které neexistují harmonizované technické specifikace podle CPR (tj. harmonizovaná norma) a výrobce nepožaduje vydání evropského technického posouzení (ETA). K výrobkům, u nichž bylo provedeno posouzení shody podle tohoto nařízení, se označení CE nepřipojuje.

Pokud neexistují harmonizované normy a výrobce nepožaduje vydání evropského technického posouzení (ETA) (přestože např. existují EADs), nebo pokud ještě neskončilo období souběžné platnosti u prvního zveřejnění harmonizované normy a výrobce se rozhodl postupovat podle národních specifikací, postupuje v ČR podle nařízení vlády č.163/2002 Sb. V tom případě přiřadí výrobku příslušný postup posuzování shody, tj. podle § 5, § 5a, § 6, § 7 nebo § 8 nařízení vlády č. 163/2002 Sb., který je pro jednotlivé skupiny výrobků uveden v příloze č. 2 k tomuto nařízení.

V případě, že existují pro stavební výrobek určené normy a tyto určené normy konkretizují užitné charakteristiky ve vztahu k základním požadavkům na stavby, provede se posouzení shody na základě určené normy. Pokud žádná určená norma pro výrobek neexistuje, popřípadě nepokrývá dostatečně potřebné charakteristiky ve vztahu k základním požadavkům, vydává se stavební technické osvědčení (STO) podle § 3 nařízení vlády č. 163/2002 Sb.. Pro jednotlivé skupiny výrobků uvedené v příloze č. 2 k tomuto nařízení jsou za účelem posouzení shody na základě vydání STO vypracovávány tzv. technické návody.

Po ukončení celého procesu posuzování shody musí výrobce vydat prohlášení o shodě. Pokud je u příslušného systému požadováno, je třeba pro prohlášení o shodě zajistit příslušné podklady od autorizované osoby. Na výrobcích, u nichž se posouzení shody provádí podle nařízení vlády č. 163/2002 Sb., nesmí být uvedeno označení CE.

Přehledy určených norem viz Informační portál ÚNMZ:

Aktualizovaný seznam a znění určených českých technických norem k nařízení vlády č. 163/2002 Sb.

Postupy posuzování shody podle nařízení vlády č. 163/2002 Sb. se blíží systémům 1+, 1, 2+, 3 a 4 podle CPR:

§ 5 NV odpovídá systému prokazování 1+;

§ 5a NV odpovídá systému prokazování shody 1;

§ 6 NV odpovídá pouze systému 2+;

§ 7 NV odpovídá systému 3;

§ 8 NV odpovídá systému 4.

Příloha č. 2 k nařízení vlády č. 163/2002 Sb. uvádí seznam výrobků s vyznačením postupů posuzování shody, které pokud možno u jednotlivých výrobků odpovídají systémům prokazování shody podle jednotlivých rozhodnutí Komise o postupech prokazování shody stavebních výrobků.

Položky uvedené v příloze č. 2 k nařízení vlády č. 163/2002 Sb. s odpovídajícími technickými návody, působnostmi autorizovaných osob a dále pro lepší přehled s těmi harmonizovanými normami, které již přecházejí do působnosti nařízení EP a Rady 305/2011 (CPR – viz kapitola 6), jsou na tomto informačním portálu zpracovány zde:

1. Stavební výrobky pro betonové a železobetonové části staveb

2. Stavební výrobky pro zděné stavby

3. Stavební výrobky ze dřeva a dřevěné konstrukce

4. Stavební výrobky pro kovové konstrukce

5. Ochranné tepelně izolační materiály a výrobky, hydroizolační materiály, střešní krytiny a lepidla

6. Stavební výrobky ze skla

7. Stavební výrobky pro kanalizační systémy a rozvody kapalin a plynů

8. Stavební výrobky pro otvorové výplně

9. Zvláštní materiály, výrobky, konstrukce a zařízení

10. Technická zařízení staveb

11. Stavební výrobky pro vnitřní a vnější povrchové úpravy stěn, stropů, podlah

12. Stavební výrobky pro hygienická zařízení a ostatní speciální výrobky

Příloha č. 3 k nařízení vlády č. 163/2002 Sb. uvádí konkrétní požadavky na systém řízení výroby, který musí provozovat výrobce, a definuje odpovědnost výrobce za jeho udržování a zajištění pravidelného dohledu autorizované osoby nejméně 1x ročně. Uvádí se zde také postup zacházení s výrobky, které nejsou ve shodě, a povinnost výrobce informovat zákazníky, pokud byly výrobky uvedeny na trh dříve, než byly k dispozici výsledky zkoušek nebo ověření. Uvádí povinnost výrobce vést registr se záznamy z provedených kontrol a zkoušek v rámci systému řízení výroby.

ÚNMZ uděluje podle § 11 zákona č. 22/1997 Sb. autorizaci k nařízení vlády č. 163/2002 Sb. subjektům pověřeným prováděním posuzování shody. Jejich seznam a rozsah působnosti je zveřejňován ve Věstnících ÚNMZ a také na webových stránkách ÚNMZ:

Přehled subjektů autorizovaných k činnostem při posuzování shody vybraných stavebních výrobků podle nařízení vlády č. 163/2002 Sb.

Další podrobné informace viz:

Terminologie a vysvětlivky pro uvádění stavebních výrobků na trh a

Informační portál ÚNMZ – Stavební výrobky

8. Posuzování dalších výrobků

Podrobnosti týkající se posuzování shody a označení CE dalších výrobků lze nalézt na příslušné stránce Evropské komise:

(Adresa: http://ec.europa.eu/enterprise/policies/single-market-goods/cemarking/professionals/manufacturers/directives/index_cs.htm?filter=1)

· Aktivní implantabilní zdravotnické prostředky

· Spotřebiče plynných paliv

· Lanové dráhy pro přepravu osob

· Ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie

· Elektromagnetická kompatibilita

· Zařízení a ochranné systémy určené k použití v prostředí s nebezpečím výbuchu

· Výbušniny pro civilní použití

· Horkovodní kotle

· Diagnostické zdravotnické prostředky in vitro

· Výtahy

· Elektrická zařízení nízkého napětí

· Strojní zařízení

· Měřicí přístroje

· Zdravotnické prostředky

· Emise hluku do prostředí

· Váhy s neautomatickou činností

· Osobní ochranné prostředky

· Tlaková zařízení

· Pyrotechnika

· Rádiová a telekomunikační koncová zařízení

· Rekreační plavidla

· Hračky

· Jednoduché tlakové nádoby

9. Povinnosti výrobců a dalších subjektů a jejich kontrola ze strany orgánů dozoru nad trhem

Horizontálním předpisem popisujícím povinnosti hospodářských subjektů je rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 768/2008/ES týkající se společného rámce pro uvádění výrobků na trh. Toto rozhodnutí stanoví společné zásady, které se mají použít v právních předpisech pro jednotlivé sektory. Kromě pojmu výrobce definuje toto rozhodnutí další hospodářské subjekty, které působí při uvádění výrobků na trh. Jsou to dovozci, zplnomocnění zástupci a distributoři. Stejně tak je definuje i zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. Dovozcem je osoba usazená v členském státě EU, která uvede na trh EU výrobek ze státu mimo Evropský hospodářský prostor (EHP). Zplnomocněným zástupcem je osoba usazená v členském státě EU, která je písemně pověřena výrobcem zastupovat jej při plnění konkrétních úkolů v rámci uvádění výrobků na trh. Distributorem je osoba, která v dodavatelském řetězci dodává výrobky na trh. Uvedením výrobku na trh se míní první dodání výrobku na trh v rámci obchodní činnosti.

Povinností výrobce je u stanovených výrobků zajistit posouzení shody (v případě stavebních výrobků posouzení a ověření stálosti vlastností vzhledem k základním požadavkům pro stavby), dále vypracovat technickou dokumentaci, vydat prohlášení o shodě (u stavebních výrobků prohlášení o vlastnostech) a připojit označení CE na výrobek. Distributoři musejí zkontrolovat, že výrobek má označení CE a že nezbytné doklady jsou v pořádku. Je-li výrobek dovážen ze země mimo Evropský hospodářský prostor (EHP), dovozce musí ověřit, že výrobce mimo území EU podnikl nutné kroky a že dokumentace je na požádání k dispozici. Doklady o posouzení shody je třeba uchovávat po dobu 10 let, není-li stanoveno v předpise jinak.

Obecně pro výrobce a další hospodářské subjekty platí:

jsou povinni uvádět na trh jen bezpečné výrobky,
bezpečným výrobkem je ten, který za běžných podmínek (předpokládaných, předvídatelných) nepředstavuje po dobu stanovené nebo obvyklé použitelnosti žádné nebezpečí nebo minimální nebezpečí, které lze považovat za přijatelné při užívání výrobku,
jsou povinni označit na výrobku kategorie uživatelů, kteří mohou být vážně ohroženi při užívání výrobku (zejména děti a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace),
za bezpečný se považuje výrobek, který splňuje požadavky příslušného technického předpisu, a pokud předpis neexistuje, pak splnění požadavků norem; bezpečný je rovněž takový výrobek, jehož řešení odpovídá stavu vědeckých a technických poznatků známých v době uvedení výrobku na trh,
jsou povinni poskytnout uživatelům informace, které jim umožní posoudit nebezpečí vyplývající z používání výrobku (technické návody). Tato informace nezbavuje však tyto osoby povinnosti dodržovat požadavky na bezpečnost výrobků stanovené v právních předpisech, učinit opatření, aby jednotlivé výrobky, které mohou ohrozit oprávněný zájem uživatele, byly snadno identifikovatelné.

Při posuzování bezpečnosti výrobků se zejména sledují: vlastnosti výrobku, životnost, složení, balení, obsah návodů pro montáž a uvedení do provozu a údržbu a vymezení podmínek pro jeho užití, vlivy výrobku na další výrobky, pokud se předpokládá jeho využívání společně s jinými výrobky, způsoby předvádění výrobku, označení výrobku a další informace poskytované výrobcem.

O uvádění bezpečných výrobků na trh musí dbát i distributor, který nesmí distribuovat výrobky, o kterých na základě informací a svých odborných znalostí ví či může předpokládat, že neodpovídají stanoveným požadavkům bezpečnosti.

Zatímco výrobci jsou zodpovědní za zajištění shody výrobku a opatření výrobku označením CE, dovozci a distributoři hrají důležitou roli při zajištění, že na trh jsou uvedeny jen ty výrobky, které splňují požadavky právních předpisů a jsou opatřeny označením CE. Distributoři také musí mít základní znalosti v oblasti požadavků právních předpisů, včetně přehledu o tom, které výrobky musí být opatřeny označením CE a přiloženou dokumentací, a musí být schopni rozpoznat ty výrobky, které zjevně neodpovídají předpisům. Distributoři musí být schopni prokázat státním úřadům, že postupovali s náležitou obezřetností a disponují prohlášením výrobce nebo dovozce, ve kterém se uvádí, že byla podniknuta potřebná opatření. Dále musí být distributor schopen státním úřadům asistovat v jejich snaze získat požadovanou dokumentaci.

Pokud distributoři (či dovozci) obchodují s výrobky pod svým vlastním jménem, potom odpovědnost přechází z výrobce na ně. V tomto případě musí mít dostatečné informace týkající se provedení a výroby výrobku, jelikož přebírají právní zodpovědnost za opatření výrobku označením CE.

V nařízení EP a Rady (EU) č. 305/2011 (CPR) pro stavební výrobky označené CE, který je přímo použitelným předpisem v právním řádu ČR, jsou povinnosti výrobců, zplnomocněných zástupců, dovozců a distributorů uvedeny následovně:

Výrobce a jeho povinnosti

Zplnomocněný zástupce a jeho povinnosti

Dovozce a jeho povinnosti

Distributor a jeho povinnosti

Výrobce, který poctivě zkouší své výrobky, vynakládá na tuto činnost nemalé prostředky a dbá na kvalitu, však stěží obstojí svou cenou proti výrobkům, které takto zkoušeny nejsou a jsou falešně označeny. Současná složitost výrobků způsobuje, že u řady výrobků jsou běžné tržní síly málo účinné a spotřebitel proto nemůže předem rozeznat rizika výrobků, která mu mohou způsobit újmu na zdraví, životě, majetku, životním prostředí. Proto je role státu při ochraně zdravého podnikatelského prostředí nenahraditelná a musí zde působit určité kontrolní mechanismy.

Postupy, opatření a sankce v případě falšování označení CE se mohou v jednotlivých členských státech lišit podle vnitrostátních právních předpisů. V závislosti na míře porušení předpisů mohou být hospodářské subjekty pokutovány, popřípadě v závažných případech ohrožení potrestáni jednotlivci i odnětím svobody. Vadné výrobky je možné stáhnout z trhu. Pokud výrobek nepředstavuje bezprostřední riziko, může výrobce provést pouze nápravná opatření bez jeho stažení z trhu.

Jedním z účinných mechanismů kontroly vadných výrobků je systém RAPEX. Jde o rychlý výstražný informační systém o nebezpečných spotřebitelských výrobcích nepotravinářského charakteru. Slouží k oznamování přímého i nepřímého rizika ohrožení zdraví nebo bezpečnosti spotřebitelů, kteří by se s nebezpečnými výrobky dostali do styku. Cílem RAPEXu je zajistit rychlou výměnu informací mezi členskými státy a Komisí o opatřeních, která členské státy přijaly, aby zabránily, omezily nebo podmínily uvádění na trh nebo používání výrobků, jež mohou představovat výše uvedená rizika. Součástí oznamování do systému RAPEX jsou vedle donucovacích opatření uložených příslušnými dozorovými orgány také dobrovolná opatření výrobců a distributorů.

RAPEX je týdně aktualizovanou databází těchto oznámení, která mají původ jednak od výrobců nebo distributorů, kteří zjistili, že uvedli na trh nebezpečné výrobky a oznamují dobrovolně tuto skutečnost příslušnému národnímu orgánu, anebo se jedná o případy nebezpečných výrobků zjištěných národními orgány dozoru nad trhem.

Adresa, na které jsou každý týden anglicky zveřejňována oficiální sdělení Evropské komise zahrnující týdenní přehled hlášení přijatých v rámci systému RAPEX, je na www:

http://ec.europa.eu/consumers/dyna/rapex/rapex_archives_en.cfm

Základním nástrojem prosazování směrnic nového přístupu je dozor nad trhem. Horizontálním předpisem pro dozor nad trhem je nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 pro požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh. Toto nařízení, které je přímo aplikovatelné v členských státech, stanoví pravidla pro dozor nad trhem a pravidla pro kontrolu výrobků a označování CE. Tento horizontální přístup vychází z následujícího principu:

Účelem dozoru nad trhem je zajistit, aby ustanovení příslušných směrnic byla dodržována v celém Evropském hospodářském prostoru. Občané mají právo na odpovídající stupeň ochrany v rámci jednotného trhu, bez ohledu na původ výrobku. Dozor nad trhem je dále důležitý pro hospodářské subjekty, protože pomáhá předcházet nekalé soutěži.

Každý členský stát v rámci EU je povinen jmenovat nebo zřídit orgán dozoru nad trhem. Tyto orgány musí mít nezbytné prostředky a pravomoci k vykonávání dozoru, musí zajistit technickou způsobilost a profesionální bezúhonnost svých pracovníků a jednat nezávisle a nediskriminačně s respektováním zásady přiměřenosti. Oznámené subjekty nesmí být ze zásady odpovědné za vykonávání dozoru nad trhem. Předchází se tak střetu zájmů.

V České republice jsou pravidla dozoru nad trhem u stanovených výrobků stanovena v § 18 zákona č. 22/1997 Sb. Orgánem dozoru nad trhem je v ČR Česká obchodní inspekce (ČOI), která je zřízená zákonem č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci. Tento zákon vymezuje obecně její dozorové kompetence i pravomoci vůči kontrolovaným subjektům.

Tento orgán provádí dozor nad tím, aby stanovené výrobky byly uvedeny na trh a do provozu pouze tehdy, neohrozí-li oprávněný zájem, tj. bezpečnost a zdraví osob nebo životního prostředí, tj. jsou-li v souladu s požadavky zahrnutými v příslušných nařízeních vlády nebo v CPR (u stavebních výrobků také to, zda budou správně konstruovány, instalovány, udržovány a užívány v souladu s jejich určením). Úkolem orgánu dozoru nad trhem je:

· odebírat vzorky, provádět rozbory a kontrolovat, zda výrobky splňují požadavky týkající se bezpečnosti;

· v případě zjištěných nedostatků uložit kontrolovaným osobám, aby je ve stanovené lhůtě odstranily a aby okamžitě informovaly uživatele výrobku, kteří by mohli být vystaveni nebezpečí;

· kontrolovat provádění nápravných opatření;

· sledovat stížnosti nebo zprávy týkající se rizik v souvislosti s výrobky;

· sledovat nehody a poškození zdraví, u nichž existuje podezření, že byly způsobeny uvedenými výrobky;

· dále sledovat a aktualizovat vědecké a technické poznatky o otázkách bezpečnosti;

· sledovat oznámení o nebezpečných výrobcích v rámci systému RAPEX.

Orgán dozoru nad trhem provádí kontroly vlastností výrobků, a to jak prostřednictvím kontrol dokladů, tak prostřednictvím fyzických a laboratorních kontrol. Má právo požadovat, aby hospodářské subjekty poskytly nezbytné informace, a rovněž může vstupovat do prostor hospodářských subjektů, aby mohl zcela nezávisle a co nejlépe plnit svůj úkol. Orgán dozoru může požadovat od autorizované osoby nebo oznámeného subjektu informace a dokumenty k prohlášení o shodě (u stavebních výrobků k prohlášení o vlastnostech).

Pokud orgán dozoru zjistí, že výrobek byl neoprávněně označen CE (nebo Ccz), rozhodne o zákazu uvádění na trh. Pokud pominou důvody ke stažení a byla-li učiněna nápravná opatření, může orgán dozoru zákaz zrušit. Pokud orgán dozoru zjistí, že výrobek představuje vážné ohrožení oprávněného zájmu, rozhodne o stažení z trhu a může nařídit jeho zničení. V tom případě musí přijmout opatření týkající se kontrolovaných osob a oznámit je Ministerstvu průmyslu a obchodu (MPO). Pokud se jedná o výrobek, který je uváděn mimo ČR do některého členského státu EU, musí MPO informovat Evropskou Komisi za účelem zajištění výměny informací v rámci systému RAPEX. V případě stavebních výrobků označených CE podle CPR informuje o opatřeních orgán dozoru přímo Evropskou komisi a příslušné orgány EU.

Pokud hospodářský subjekt uvede na trh výrobek bez označení CE nebo jiného stanoveného označení, nebo pokud zneužije označení CE nebo uvede na trh výrobek, který představuje vážné riziko, hrozí mu vysoké pokuty (až 50 mil. Kč).

10.•Dobrovolné zkoušení nad rámec povinnosti – pro lepší uplatnění na trhu

Pro výrobky již opatřené označením CE lze jak v rámci stanovených výrobků včetně stavebních vyvíjet dodatečné dobrovolné značky. Je třeba v této souvislosti upozornit, že dodatečné údaje, které budou výrobek provázet, přičemž se netýkají harmonizovaných hledisek, musí být zřetelně odděleny od informací provázejících označení CE.

Výrobce může výrobek opatřit dalšími dobrovolnými značkami kvality, ale jen způsobem, který nesníží viditelnost a čitelnost označení CE a nemůže dojít k záměně těchto neharmonizovaných hledisek s harmonizovanými. Může například z obchodních důvodů jít nad rámec požadavků harmonizované normy a podrobit výrobek certifikaci oznámeným subjektem, přestože harmonizovaná norma předepisuje jen posouzení samotným výrobcem, a na výrobek může následně umístit příslušné označení.

K označení CE může být připojen piktogram nebo jakákoliv jiná značka zejména označující zvláštní riziko nebo použití.

Dobrovolný certifikát výrobku podporuje důvěryhodnost produktu, garantuje stabilitu vybraných vlastností produktu, zlepšuje konkurenceschopnost produktu, zviditelňuje produkt a snižuje pravděpodobnost reklamace. Kromě analýzy rizik, zkoušení v akreditované laboratoři a porovnání vlastností výrobků s požadavky předpisu obvykle obsahuje také dozor nad stabilitou jakosti certifikovaného výrobku po dobu platnosti certifikátu. Certifikát bývá často završen udělením licence k užívání některé certifikační značky.

V ČR je příkladem nepovinného označení stavebních výrobků česká značka shody Osvědčeno pro stavbu, kdy je posuzována vhodnost stavebních výrobků ve smyslu zákona č.183/2006 Sb.

Další dobrovolnou značkou je ekoznačka Ekologicky šetrný výrobek, jejímž garantem je Ministerstvo životního prostředí. Pro jednotlivé výrobkové skupiny jsou stanovena kritéria, která, pokud je tyto výrobky splní, jsou oceněny touto ochrannou známkou. Ekoznačka garantuje, že u daného výrobku, na základě hodnocení jeho vlastností, byly minimalizovány nepříznivé vlivy na životní prostředí a přírodní zdroje

Evropská značka, obdobná našemu ekologicky šetrnému výrobku, je Ecolabel, tzv “kytička", více viz na adrese http://ec.europa.eu/environment/ecolabel/.

Další dobrovolnou značkou je např. značka CZECH MADE. Setkat se s ní můžeme na některých výrobcích potravinářských, strojírenských, dřevařských, chemických, spotřebního průmyslu, ale stavebních výrobcích. Vyjadřuje, že výrobek nebo služba splňují špičkovými odborníky stanovená kritéria, že vlastnosti odpovídají požadavkům nejméně v míře srovnatelné s nabídkou kvalitních výrobků na českém trhu a že byly ověřeny nezávislou organizací.